Šachový svaz České republiky 6th London Chess Conference
Jen několik dní po skončení zápasu o mistra světa hostil Londýn další šachovou událost, kterou byla již šestá londýnská šachová konference, 6th London Chess Conference.
Tuto akci uspořádala společnost ChessPlus Limited ve spolupráci s Chess in Schools and Communities, ECU a programem Erasmus Plus Evropské unie. V předchozích ročnících byly hlavními tématy konference například propojení výuky šachu a matematiky, úloha šachů ve společnosti a šachy ve školách. V roce 2016 byl ChessPlus ustanoven jako hlavní poskytovatel vzdělávací podpory využívání šachu ve školní výuce s cílem šíření všeobecného povědomí o výhodách šachu a shromažďování osvědčených a nejlepších metod výuky šachu, které přispívají k rozvíjení myšlení a osvojování klíčových kompetencí.
V letošním roce se konference pod názvem Future of Chess in Education zaměřila především na představení vize budoucnosti školního šachu, na porovnávání a sdílení zkušeností z různých zemí a hledání nejvhodnějších strategií, které pomohou najít směr, kudy by se stále rostoucí šachová komunita ve školách měla ubírat.
Konference se konala v obvodu Hammersmith v reprezentativních prostorách Irského kulturního centra. Celkem na ni dorazilo 113 registrovaných účastníků z 25 zemí a pěti kontinentů.
Poměrně obsáhlý program více než čtyřiceti prezentací, přednášek, workshopů a debatních kruhů byl rozložen do dvou dnů 8. – 9. prosince 2018.
Po registraci proběhlo nejprve slavnostní zahájení a první projevy zástupců ECU, Chess in Schools and Communities, FIDE, univerzity v Queenslandu a Centra Studi Podresca.
Následovaly paralelní debatní kruhy, workshopy a sezení s předváděním šachového softwaru.
Účastnila jsem se World Café Debates, které svým formátem umožňovaly vzájemné seznámení účastníků a představení názorů na předem zadané oblasti. Debatních kruhů bylo pět, každý kruh byl moderován a účastníci si sami zvolili dva kruhy svého zájmu. Probírané otázky v jednotlivých kruzích byly: Měli by šachy v rámci zájmové činnosti ve školách vyučovat běžní učitelé, dobrovolníci či profesionálové? Jaká je budoucnost školních šachových klubů? Jak bychom měli navázat vztahy s rodiči a učiteli? Vyučují se ve školách ty správné předměty? Co mohou stolní počítače vnést do šachové výuky?
(zdroj fotografií: FB London Chess Conference)
Odpoledne si účastníci mohli vybrat ze čtyř paralelních workshopů, kterými byly Šachy ve společnostech, Šachy ve věznicích a hlavně Šachy ve vzdělávání – Strategie I. a II., které mě především zajímaly.
Zástupce z Itálie, Alessandro Dominici, představil projekt CASTLE, který také stojí na základní myšlence, že šachy ve škole podporují individuální růst ve všech oblastech. Ve vybraných školách v první fázi vyučují šachy externisté šachisté a v dalších letech se s jejich pomocí postupně připravují na výuku další učitelé, aby mohli později sami výuku šachů převzít, případně připravovat nově příchozí učitele na stejnou roli. Tento přirozený kaskádový efekt by měl vyřešit nedostatek vyučujících.
Boris Bruhn z Německa a Jesper Hall ze Švédska seznámili účastníky workshopu se strategií šíření informací o šachu ve školách a poskytování podpory pro školy, kde si již šachy vyučují. Základními prostředky pro udržení klíčových komunit aktivními ve své činnosti jsou E-mail, pravidelný newsletter informující učitele o dění, multimédia (TV, rádio, youtube, FB). Během diskuze byl vyzdvižen i důležitý faktor poskytování efektivní zpětné vazby a motivační faktor osobních návštěv škol nebo školních turnajů.
Roberto Schenker ze Švýcarska prezentoval činnost šachové školy Chess4kids, která se zaměřuje na výuku dětí od 4-15 let, ale výjimkou nejsou ale ani 2-3letá batolata. Přístup k malým dětem ve výuce značně zohledňuje jejich zvláštní potřeby v oblasti motivace, stimulace i koncentrace. Děti se učí základy šachu (názvy a pohyb figur) prostřednictvím cvičení i tance na velké šachovnici, využívají hojně kostýmy a dramatizaci.
Bachar Kouatly z Francouzské šachové federace popsal způsoby, jak oživovat a udržovat tzv. šachovou kulturu. Nestačí o šachách jen mluvit, nutné je vytvořit a představovat veřejnosti „produkty“, které ji zaujmou a k šachu přitáhnou. Malé šachové události, turnaje na ulicích, šachovnice v ulicích, reklamní maskoti, akce pro rodiny, simultánky pro děti i dospělé, zvolení několika ambasadorů šachu, kteří by se dětem stali vzorem.
Druhý den konference probíhaly přednášky v hlavním sále a paralelně menší workshopy.
Jesper Hall nám představil koncepci systémů turnajů pro děti ve Švédsku, konkrétně Chess4, určené pro desetileté děti. Hlavní mottem koncepce je: Není nutné být nejlepší, ale účastnit se v co největším počtu. Z toho vychází i zvláštní hodnocení partií, 1 bod za odehrání partie, 2 body za remízu, 3 body za výhru. Po sečtení bodů po turnaji se může stát, že i škola s nemnoha výhrami se může umístit vysoko, pokud na turnaj vyslala hodně hráčů. Vysokou účast hráčů a jejich spokojenost podporuje ještě záruka cen a medailí pro všechny, obědy zdarma pro členy federace (jedná se o takzvaný sausages trick, díky kterému jsou děti přihlašovány do federace, aby na turnajích měly oběd zdarma). Velký počet účastníků takových turnajů je samozřejmě velká výzva pro organizátory. Jako rozhodčí během turnajů pracují například bývalí účastníci turnajů, během turnaje je připraven pro děti i doprovod nešachový vedlejší program.
Odpoledne přednášel Alessandro Dominici a představil metodické postupy, které sestavila Carmelita di Mauro, učitelka primárního vzdělávání z Itálie. Jedná se o metodu, která využívá různé způsoby označování notace na šachovnici (pomocí písmen, barev a klíčových slov) ke zlepšování logického myšlení dětí a tréninku paměti. Video k tématu zde.
Roberto Schenker podrobněji rozebral a představil metodu výuky nejmenších dětí. Vyučující se drží čtyř základních principů. 1. Zjistěte, co činí studenty šťastnými. 2. Neustále jim naslouchejte. 3. Nelitujte času při navazování vztahu se studenty. 4. Prozkoumávejte, nebojte se neznámého. Každá hodina by měla probíhat v duchu hry. Šachovnice je scéna, šachy jsou scénář, učitel a děti jsou herci. Hraje se podle scénáře. Děti hrají figury dle vlastního výběru, zvyšuje se jim sebevědomí, lépe navazují vztahy, využívají při učení více smyslů. Děti nehrají na šachovnici pouze šachy jako hru, ale i různé drobné pohybové hry, honičky, živé úlohy apod. V rámci šachové výuky probíhá například šachová jóga, která zklidňuje děti po hlučnějších aktivitách. Video k tématu zde.
Na závěr konference se zbývající účastníci shromáždili v hlavním sále, vyslechli si proslovy, ve kterých přednášející vyjádřili především velkou naději a odhodlání pokračovat v zavádění šachů nejen do škol.
Téměř všemi semináři, debatami, workshopy rezonovaly především dvě otázky. První: Učit šachy především jako hru a soustředit se na sportovní výsledky dětí nebo pravidelně používat šachy jako nástroj k výuce všeho ostatního? Education in Chess nebo Chess in Education? Druhá: Proč se zastoupení dívek hrajících šachy během přechodu do starších kategorií prudce snižuje až na pouhé jednotky procent?
Odpověď na první otázku nelze snadno stanovit, je nevyhnutelné, aby každá země a každá federace si sama stanovila svoje priority dle svých možností, které jsou přirozeně různé. Při hledání druhé odpovědi shrnul mínění většiny účastníků Jesper Hall poznámkou, že toto téma by potřebovalo svou vlastní konferenci. Jsem sama zvědavá, zda již příští, sedmá šachová konference, se tuto otázku pokusí zodpovědět.
Venuše Souralová
