Šachový svaz České republiky Česko-slovenská výprava na MS juniorů!
Sedmé kolo nezastihlo československé šachisty příliš ve formě. Bohužel to stejné platilo i o Štěpánovi. Jeden bod z pěti (vyhrála jen Ema Walter) tak dává příležitost zamyslet se spíše nad nešachovou přípravou na turnaj, než se trápit nepovedenými partiemi.
Ve svém prvním příspěvku k MS juniorů jsem se zmiňoval o pětidenní zastávce na poloostrově Yucatán. Protože věřím, že právě těchto pět dní pomohlo k více než slušné aklimatizaci před samotným turnajem, rád bych se k nim vrátil.
Příjezd naplánoval pořadatel na středu. První hrací den byl vzápětí, tedy ve čtvrtek odpoledne. Další den (pátek) se hrálo dvojkolo. První od 10 hodin, druhé od sedmnácti. Geniální nastavení. Pevně věřím, že pětidenní aklimatizace se projevila již druhý hrací den. Případně se ještě projeví v závěru turnaje, kdy budou síly ubývat. Turnaj je jedenáctikolový. Co ale, byť s mladým, organismem udělá osmihodinový časový posun a vzápětí dvojkolo, kdy vlastně hraje regulérně v noci? Je až k neuvěření, že něco takového se ještě nezměnilo. Byl jsem osobně u toho, když se na organizační schůzce vedoucích výprav v Brazílii 2017 vedoucí australské delegace GM L. Ftáčník nad tímto rozčiloval. Po šesti letech žádná změna. Tehdy se navíc jednalo o kategorie U8-U12.
My jsme tedy zvolili poněkud komplikovanou cestu, která začínala 3,5 hod jízdou z Prahy na letiště v Mnichově. Odtud jsme letěli do amerického Denveru, kde jsme přistáli v 18:35. Cesta na hotel se nám ovšem zkomplikovala hledáním kufru patřícího Štěpánovi. Kufr nejenže se nenašel, ale ještě jsme dostali dvě protichůdné informace. Jedna říkala, že kufr v Denveru přistál a byl vyložen z letadla. Ta druhá jí poněkud protiřečila, když tvrdila, že kufr z Mnichova nedoletěl (byť byl naložen). Zdálo se tedy, že cestou někde vystoupil. Spokojili jsme se s informací, že vzhledem k tomu, že ráno pokračujeme dále, máme zavazadlo reklamovat ve své cílové destinaci. To nevypadalo moc dobře. Vydali jsme se tedy čekat před terminál na shuttle bus do hotelu. Do prvního, který přijel, jsme se nevešli (neměl příliš velkou kapacitu). K našemu velkému překvapení se do něj ale někdo snažil naložit Štěpánův kufr… Věc se nakonec vysvětlila. Německá rodinka si ze zavazadlového pásu vzala kufr, který byl podobný jejich. Že ten jejich byl přepásaný červeným páskem, jaksi zapomněli! Především moje radost byla téměř euforická. Já už si své body uhrál a to ještě žádné MS nezačalo.
Ráno jsme pokračovali dále a po nenáročném čtyřhodinovém přeletu jsme dorazili do hlavního města Quintana Roo-Cancúnu. Quintana Roo je jedním z 31 federálních států Mexika-tedy Spojených států mexických. K nim pak patří ještě samostatná jednotka Ciudad de México.
Přistáli jsme tedy na poloostrově Yucatánu. Ten je administrativně rozdělen na tři federální státy. Již zmíněnou Qiuntana Roo na východě, Campeche na západě a stát Yucatán na severu. Perličkou je jiné časové pásmo v letoviskovém Quintana Roo, kam míří většina turistů z USA a Evropy. Kvůli nim především je v tomto pobřežním státě plném hotelových resortů časové pásmo o hodinu blíže k Evropě. V době stále ještě platícího evropského letního času je to rozdíl 7 hodin. Pokud si ovšem uděláte od moře výlet k jedněm z nejnavštěvovanějších památek světa mayskému městu Chichén Itzá, musíte si na hodinkách hodinu ubrat. A na zpáteční cestě zase přidat! Pokud si těch výletů za hranice státu uděláte více, může z toho být pěkný blázinec. A pokud si nepůjčíte auto a jezdíte místní autobusovou dopravou…
My si auto půjčili. Čekalo na nás připravené na letišti, a tak se do zarezervovaného ubytování na první dvě noci přesouváme nezávisle na místním turistickém šílenství. V exponovaných dnech a časech nemusí být až tak lehké dostat se tam, kam by jeden zrovna chtěl. A nás je pět.
Do místa, kde strávíme první dvě noci jsme dorazili po asi hodině a půl. Nejvíce nás zdrželo hledání brzdy (pedál navíc, který nebyl vidět) a zžívání se s automatickou převodovkou. Ubytovali jsme se v Cenotes Tortuga, kde nejenže jsme měli k dispozici bazén s vodou vyhřátou sluníčkem, ale ještě navíc jsme se mohli schladit v cenotes (https://cs.wikipedia.org/wiki/Cenote), kterých bylo v celém komplexu hned několik. Také jsme měli na pokoji skříň, do které jsme si uložili několik věcí. Bohužel.
Po ubytování jsme se vydali do blízkého města Tulum. Před dvaceti lety se jednalo o pár domů okolo hlavní silnice vedoucí od hranic s Belize do Cancúnu. Kromě pár nepříliš lákavých hospod a několika nízkorozpočtových hotýlků nic moc. Jediným lákadlem byla archeologická zona Tulum s jediným mayským majákem (snad), který se dožil dnešních dnů. Dnes se jedná bohužel o velice pulzující turistické městečko s mnoha předraženými restauracemi a platí se i za přístup k plážím (oficiálně pochopitelně do přírodního parku). Před zmíněnými 20 lety jsem na jedné z nich spal, dnes by mne tam po 20. hodině ani nepustili.
Další dva dny byly ve znamení mayských památek, kterých se v této oblasti nachází nepřeberné množství. Stačí si jen vybrat. Pochopitelně největší atrakcí je jeden z novodobých divů světa Chichén Itzá. My si nakonec vybrali dvě největší (Chichén Itzá a Uxmal), tu nám nejbližší (Tulum), nejzastíněnější (Cobá) a pak dvě menší a proto také klidnější (Kabah a Sayil). Na poslední zmíněné jsme strávili téměř dvě hodiny skoro sami. To už jsme ale bydleli v dalším z hotýlků, tentokráte ve státě Yucatán, právě v blízkosti Uxmalu a Ruty Puuc (souhrnné označení pro několik památek ve stejném architektonickém stylu postklasického období mayské kultury). Jediným nepříjemným faktorem byli komáři vyskytující se na všech výše zmíněných památkách.
Po čtyřech dnech intenzivního objevování mayského světa jsme se vydali zpět na letiště v Cancúnu, odkud jsme měli odletět do cílové zastávky a vlastně i tak trochu našeho domova pro příštích 11 dní. Bohužel závěrečnou cestu nám zkomplikovala ona na začátku zmíněná skříň. Zůstalo v ní totiž několik našich svršků. A tak jsme si museli udělat zajížďku přes Tulum a auto jsme vraceli přesně na čas. Pak už nám nic nebránilo v odletu.
Díky společnému cestování se vytvořila soudržná parta, jejíž členové se v průběhu turnaje již párkrát vzájemně podrželi ve chvílích nedotažených nadějí v partii. Je jen škoda, že Českou republiku reprezentuje pouze Štěpán. V šestém kole seděla vždy slovenská dvojice vedle sebe. Chalani na 19. a 20. šachovnici, dievčatá na 6. a 7.
Program před 8. kolem zaznamenal několik změn, snad tedy přinesou pozitivní myšlenky a toto kolo bude patřit k těm bodově bohatším.
Přemysl Hrbek
Odkazy:
