Šachový svaz České republiky Historický šachový kvíz 6
Vítejte u dalšího dílu historického šachového kvízu. Připraveny jsou opět tři otázky o knižní ceny.
Všechny tři otázky dnešního kvízu se týkají starých šachových fotografií.
1) Dokážete určit, na jakém turnaji a v jakém roce byla následující krásná fotografie pořízena a zároveň vyjmenovat alespoň 5 šachových osobností, které jsou na ní zachyceny?
2) Která, ve své době vůdčí šachová osobnost u nás, je na této portrétní fotografii? Nápovědou je, že jako šachista se proslavil hlavně v úlohovém šachu a byl po něm pojmenován jeden známý šachový klub.
3) Ze kterého turnaje je tato skupinová fotografie? Velká nápověda je přímo uprostřed fotky.
Odpovědi zasílejte na email frantisek.stross@chess.cz nejpozději do 6. června 2021. Vylosovaný výherce obdrží novou či antikvární šachovou knihu dle vlastního výběru.
Vyhodnocení kvízu č. 5
1) Richard Réti porazil Capablancu v New Yorku 1924
Karel Opočenský porazil Aljechina v Mnichově 1941
Miroslav Filip porazil Smyslova na ME družstev ve Vídni 1957
Vlastimil Hort porazil Karpova v Amsterdamu 1981
Za 135 let, co má šachový svět oficiálního mistra světa, se pouze čtyřem českým/československým šachistům podařilo aktuálního mistra světa porazit. Naposledy to bylo před 40 lety.
Karel Opočenský hraje svoji vítěznou partii s Aljechinem v Mnichově 1941. Uveřejněno v turnajové knize Europa-Schachturnier München 1941, vydané v Berlíně 1942. Jedná se o jedinou dochovanou fotografii, na které hraje český šachista vítěznou partii s mistrem světa?
2) Nottingham 1936 a Moskva 1971
Pět mistrů světa hrálo ještě v Přeboru SSSR 1973, ale otázka se týkala mezinárodních turnajů. Pokud by se počítali i tzv. „mistři světa FIDE“ z let 1996 – 2006, tak pět mistrů světa hrálo ještě v Linares 1994 a v Las Palmas 1996. Ne všichni však mistry světa FIDE z tohoto období uznávají za plnohodnotné mistry světa. Bohužel Kasparov se Shortem prokázali šachovému světu medvědí službu svým odtržením od FIDE a uspořádáním finálového zápasu o mistra světa v roce 1993 pod nově založenou asociací PCA Následně vše dorazila samotná FIDE, která začala udělovat tituly mistra světa za vítězství v jediném turnaji hraném vyřazovacím způsobem, ve kterém často o postupech rozhodovaly rapid či bleskové partie. Ke cti Kasparova slouží alespoň fakt, že odtržení od FIDE v roce 1993 považuje za svoji největší životní chybu. Naštěstí od sjednocovacího zápasu v roce 2006 má šachový svět opět jediného a neoddiskutovatelného mistra světa a titul tak opět získal na vážnosti a prestiži, které se těšil od roku 1886.
Nottingham 1936, jediný turnaj před 2. světovou válkou, ve kterém se potkalo pět mistrů světa.
3) Wilhelm Steinitz
Stalo se tak po odvetném zápase Lasker – Steinitz, který se uskutečnil od 7. listopadu 1896 do 14. ledna 1897 v Moskvě. Poutavě vše popsal František Josef Prokop ve své výborné knize „Československo ve světovém šachu“ z roku 1935:
„V Moskvě neprovolal už Steinitz slávu vítězi, nýbrž nervově se zhroutil. Za tři neděle dopravili jej na psychiatrickou kliniku a zde si jej nechali celý měsíc. Zatím se v časopisech objevily zprávy, že Steinitz zemřel. Deutsche Schachzeitung vyšla s uznalým nekrologem Tarraschovým. Dne 12. března byl Steinitz ze sanatoria propuštěn a 18. března vystoupil na nádraží vídeňském. Neběželo o šílenství, nýbrž o vyšší stupeň mužské hysterie vyplynuvší z naprosté vyčerpanosti nervové.
Vídeňský zpravodaj Berliner Lokal-Anzeigeru měl se Steinitzem rozhovor o moskevském dobrodružství. Deutsches Wochenschach reprodukoval jej 28. března 1897. Steinitz byl velmi rozezlen na amerického konsula v Moskvě a na ruské kruhy. Vypravoval, že po každém zápase bývá vzrušen a někdy nemocen, avšak tak zle, jako v Moskvě po prohraném zápase s Laskerem mu ještě nikdy nebylo. Byl si vždycky sám lékařem. Jako horlivý Kneippián se léčil studenou vodou a vždycky mu to pomohlo. V Moskvě to šlo pomaleji, nemohl soustřediti své myšlenky, a to jej velmi hněvalo, poněvadž chtěl co nejrychleji napsati knihu „Židovstvo v šachu“, kteréžto dílo mělo sloužiti jako pomůcka v boji proti antisemitismu. Angažoval mladou inteligentní Rusku za sekretářku, a té chtěl nadiktovati německé a anglické vydání knihy. Ve vzrušené mysli byl však neustále pronásledován neodbytnou představou, že musí učiniti vynález, jak telefonovati bez vedení a aparátu, pouhou vůlí. Sekretářka, která už jeho otužovací mytí studenou vodou v lednu těžce snášela, nalezla jej často při podivném počínání, jak totiž „telefonoval“ neviditelným aparátem“, odebrala se k americkému konsulovi Billhardtovi, vyložila mu své podezření a s jeho souhlasem dala Steinitze 9. února dovézti do Morosovova ústavu pro duševně choré k vyšetření jeho duševního stavu. Tam vášnivému kuřákovi zakázali nejprve kouřit, přidělili jej k tuctu jiných pacientů a začali jej, náruživého Kneippiána, léčit horkými lázněmi a obklady. To arciť Steinitze ještě více vzrušovalo. V noci nemohl v cele spát, a když se pokoušel jednoho večera zastříti ostré elektrické světlo, byl udeřen strážcem do hlavy. To bylo jediné násilí za čtyřtýdenního pobytu v ústavě. Považovali jej totiž za ubožáka, který zešílel, vydávající se za proslaveného šachistu Steinitze, a když omyl později se vysvětlil, dali mu již větší volnost, směl se živiti, jak chtěl, a také jej nenutili k horkým lázním. Každého dne protestoval Steinitz proti svému vězení, a nejistota, zdali z ústavu vůbec se dostane ještě zdráv na světlo boží, jej doháněla chvílemi k opravdovému šílenství. Nejbolestivější bylo, že nikdo jeho nářku v ústavě nerozuměl a Steinitz neznal slova ruského. Jedenkrát jej navštívil konsul a sdělil mu, že jeho sekretářka odcestovala, a že on nemůže učiniti nic v jeho prospěch, poněvadž rozhodnutí je v rukách vlády. Ředitel ústavu mu naproti tomu řekl, že jen konsul jej může vyvésti z ústavu. Řadu dní jej pozorovali němečtí lékaři, kteří chodili za ním do ústavu a hráli s ním šach. Konečně na opětovné prosby propustila správa ústavu Steinitze 12. března na svobodu. Steinitz vyhledal ihned své přátele v moskevském klubu a ti první musili vyslechnouti jeho ostrou žalobu. Divili se a řekli mu, že jej chtěli navštíviti, avšak že jim to nebylo dovoleno. Za čtyři dny dal v Moskvě své záležitosti do pořádku, sehrál dvě konsultační partie (1:1) a dne 16. března odjel do Vídně.“
„Obživlá“ fotografie Wilhelma Steinitze.
Na všechny otázky předchozího kvízu dokázal správně odpovědět pouze Milan Borkovec a zaslouženě tak získává knižní odměnu. Gratulujeme!
František Štross
