MEU mládeže pohledem Lenky Kůsové

Aktualizováno denně

17. MISTROVSTVÍ EU MLÁDEŽE 2019

Ve čtvrtek večer 15. 8.2019 se do Koutů nad Desnou, do hotelu Dlouhé Stráně, sjeli účastníci Mistrovství EU mládeže.

Turnaj se hraje švýcarským systémem na 9 kol, tempo hry je 90 minut na partii plus 30 sekund na tah. Každý den jedno kolo. Tato prestižní akce letos přilákala řadu šachistů. Mistrovství EU se účastní 96 hráčů a hráček z 10 národních federací ECU, přičemž 65 hráčů je ze zahraničí.

V pátek 16.8. ve 14:30 proběhlo slavnostní zahájení. Účastníky zde přivítali ředitel soutěže p. Zdeněk Fiala a manažer reprezentace mládeže p. Petr Pisk. Výklad pravidel přednesl hlavní mezinárodní rozhodčí p. Petr Záruba. Po slavnostním zahájení se všichni hráči přesunuli do dvou hracích sálů. Kategorie U14 a U10 hrají v jednom hracím sále, kategorie U12 a U08 hrají ve druhém hracím sále.

Přesně v 15:00 rozhodčí zahájil partie. Po skončení partií hráči a hráčky ŠSČR mají po celý turnaj možnost rozebrat své odehrané partie a využít profi trenérů, kterými jsou IM Stanislav Jasný, FM Jiří Tůma a FM Lukáš Vlasák.

Výsledky po 1. kole jsou zde:

U14:

http://chess-results.com/tnr462801.aspx?lan=5

U12:

http://chess-results.com/tnr462802.aspx?lan=5&art=0&turdet=YES&flag=30

U10:

http://chess-results.com/tnr462803.aspx?lan=5&art=0&turdet=YES&flag=30

U8:

http://chess-results.com/tnr462804.aspx?lan=5&art=0&turdet=YES&flag=30

Foto:

Zápisky z prvního dne:

Ve čtvrtek ve 13:30 jsme vyrazili na další šachový turnaj, který se koná během letních prázdnin, tentokrát na MEU do Koutů nad Desnou. V Chodově se k nám připojil náš trenér, Lukáš Vlasák se svým kufříkem a 16kilovým kufrem plným činek. Já, sportovec, musím dodat, jakou mám radost, jak se šachisté tuží i na těle. Cesta nám ubíhala skvěle, první Oslíkova otázka: „ Kdy už tam budem ?“ zazněla „až“ za Lubencem a pak jsme ji slyšeli během cesty nepočítaně. Shrekomilové pochopí, jak jsme se museli cítit v Praze, v Hradci Králové, v Mohelnici, v Šumperku 🙂 ano, tušíte správně, bylo to na hlavu 🙂 a protože jsem vezla šachisty, muselo k tomu dojít … oblíbená scénka ze Shreka přímo live – Kubík ji musel pustit, přece to nebude říkat jenom Nikolka alias Oslík pro tuto cestu 🙂

Zhruba kolem 21 hodiny večer jsme dorazili na místo, do hotelu Dlouhé stráně, který leží v Koutech nad Desnou. Čekala na nás dobrá večeře, kde jsme se potkali s kolegy z Ústeckého kraje. Přivezli do Koutů vskutku zajímavý příběh 🙂 doma jim do auta ke kolům nasedlo kotě, dle mého muselo tušit, že tato cesta mu něco přinese, protože se zuby nehty drželo přes celou republiku až do hotelu. Jiřinka Veverková mu musela doma říct, že jedou na šachový turnaj, jinak nechápu, jak to tam mohlo vydržet. Takže máme v Koutech nad Desnou první šachu chtivé kotě 🙂 . Po této historce jsme se šli zaregistrovat, kde nás s otevřenou náručí přivítal náš milovaný Peťa Pisk. Pan Zdeněk Fiala nás také srdečně přivítal, dostali jsme instrukce co a jak a hurá do pokoje. Co to říkám, do pokoje. Do apartmá. Hurá do sprchy a hned do peřin, ať jsme na druhý den FIT.

Já jsem ráno tradičně vstala v 6 hodin a šla jsem si proběhnout svoji 10km oblíbenou trať. Od března se tu pár změn stalo, pro mě, běžce, k lepšímu, o 200m mám delší běžeckou trasu, jupíííí 🙂 a protože jsem poslušna slov trenéra Míly, ve finiši jsem si ty šílený schody až k recepci hotelu vyběhla 5x. Pak sprcha, kontrola mailíků, protože i tady se musí makat, vzbudit děti, kterým se dneska opravdu nechtělo vstávat a hurá na snídani. A protože je důležité mít k šachu i pohyb, po snídani jsme vyrazili do nedalekého lesíka. Nikolka opět bodovala, po 100m už hlásila, že by šla na pokoj, protože jí bolí nožičky. Ale já, vědoma si toho, že stačí jen správná motivace, jsem se nedala a vyhlásila jsem soutěž, kdo najde první jedlou houbu. A vida, najednou jsem na lesní cestě byla úplně sama 🙂 Jan Ámos Komenský by na mě byl pyšný 🙂 Hodina v lese, kde jsme stihli i pár kliků a angličáků, výdrže, protože fotografa obtěžovala vosa, pak nějaký další lesní hmyz a bylo důležité, aby zachytil vždy to NEJ z naší vycházky. A pak taky moje cenzura, musím tam přece vypadat dobře a akčně 🙂

A už hurá zpátky, v 11:00 měl Kubík být u trenéra. Stíháme to na minutu přesně. Pak obídek, opět poklona panu kuchaři. Ve 13:30 příprava na partii, já se radím s naším zlatým Peťou, jestli si ty šaty mám vzít teď nebo až na ukončení, co kdyby náhodu ?!? Ano, trumf si mám nechat až na konec 🙂 tak jsem vystrojila Nikolku, Kubík repre tričko a hurá na zahájení. Dostali jsme i informace k pravidlům a hurá do hracích sálů. Jo jo, není to žadný sezení, ale pěkná makačka, než se všichni posadí k šachovnicím a pan rozhodčí řekne: „Podejte si ruce a černý může spustit hodiny. „ Když tento okamžik nastává, já fotím jako šílená, abych měla z čeho vybírat a pak konečně můžu na to slíbené kafíčko s procházkou do nedaleké kavárny, která je opravdu stylová. Dřevo, staré běžecké lyže a úžasné kafíčko. Peťo, děkuju za pozvání.

A pak zase honem zpátky na hotel, kde zjišťuju, že Nikolka už dohrála, protože rošádu udělala dvěma rukama (nikdy to nedělala, proč zrovna tady?) a pak udělala nemožný tah a musela se sklonit před soupeřem. Na pokoji slzičky, ale i tak se vydáváme na rozbor za Lukášem, který s ní báječně, klidně rozebral celou partii, zahájení skvělé, ale příště si pěšáčkem koníka nenech vzít. Děkujeme mu za cenné rady a zvedáme se. Vedle sedí na rozboru u Jirky Tůmy Eliška z Plzeňského kraje, taky se musela poklonit soupeři, ale vím, že holky jsou bojovnice a zítra usednou opět s odhodláním uhrát bodík. Po nás jde na rozbor Vládík z Ústeckého kraje, který uhrál docela rychle remizu. Ještě ani nestihnu na pokoji dosednout a už přibíhá Kubík a ukazuje palec nahoru. Soupeř měl respekt, po 20 tazích partie ukončena a má 1.bodík. Objímáme se a jdeme na rozbor, kde Lukáš pouze potvrdil to, co Kubík řekl na pokoji. „Není tu vlastně co rozebírat, zahrál si to, jak jsi měl.“

Dáváme si oddech, Nikolka s Eliškou jdou běhat po hotelu (a že je hotel velký a chodby dlouhé), Kubík rozebírá Nikolky partii, ukládá si to do složky Nikolka rozbor a pak se pomalu chystáme na večeři. Ale ještě než odcházíme, Kubík už hlásí, že je los na další den. Večeře je odsunuta, zjišťujeme soupeře. Pak už ale honem na jídlo a po jídle se každý jde věnovat zábavě. My, dospěláci, jdeme do lesa na procházku, Kubík zodpovědně na přípravu a Nikolka hurá za Eliškou. A u nás už bude jen večerní promítání filmu Tah pěšcem a hurá do říše snů 🙂

Zápisky z druhého dne:

Sobotní ráno na sebe nenechalo dlouho čekat a přesně v 6:00 mě budík vyhání na trénink. Rychle a hlavně tiše z pokoje, celý hotel ještě spí, jen já už pomalu vybíhám z recepce. Po 700m míjím Peťu Piska, který si vyrazil na ranní procházku. Mám radost, že nejsem jediná, kdo chce to krásné ráno prožít venku a ne v posteli. Dneska jsem si dala 13km. Cestou do vesnice jsem totiž potkala houbaře, popřála jsem mu plný košík hub a jeho odpověď, že mi věří, že najde a takový změněný, plný energie šlápnul rychleji, že jsem musela taky, to bych asi ani nebyla já, přidat pár km 🙂 finiš mám vždycky do kopečka, hotel je uprostřed mega svahu, schody, oběhnout to 2x, jak taky jinak. Ale závodní sezona se blíží a chtělo by to zas nějaký pěkný půlmaratonský rekordík 🙂

Honem vzbudit šachisty, snídaně, u které s Kubíčkem posíláme přání k svátku všem Petruškám, stíháme, v 8:30 už totiž oba musí být u Lukáše na přípravě. Já si dávám ještě druhou kávu, telefonuju domů Peťovi, kontrola musí být 🙂 přisedají si ke mně šachisti z Německa, trenér vypadá taky jako sporťák, dost často se míjíme venku na nějakém výšlapu a aspoň nesedím u stolu sama. Pohoda. Zatím.

Peťa Pisk mi během snídaně dal jasné zadání: vycházka na cele dopoledne. Protože jsem dobře vychovaná, vím, že musím splnit přání. V 9:30 vyrážíme směr Údolí hučivé Desné. Zapomněla jsem zmínit, že Nikolku dneska bolí nožičky už za dveřmi pokoje, ale Kubík je můj zlatej kluk,  dneska mě zachránil, vymyslel bezva hru Igor jede do Ameriky a veze kufr …..tak nás to všechny pohltilo, že jsme to ušli jako nic. Sice úplně zblblí hrou, kdy už jsme nevěděli asi ani svoje jména, ale to nám nějak nevadilo. Dokumentační foto, že jsme tam opravdu byli, cenzura výrazu a můžeme zpět. Cestou zpátky trénujeme hod šiškou na cíl, daří se nám, Kubík v této disciplíně vítězí, pak ještě Slovní kopaná a už jsme skoro u hotelu. Opět schody, kopec, už i já cítím, že nožky mají dneska něco za sebou.

Na recepci potkávám p. Fialu, který mě od mého příjezdu zasypává dárky, což každá ženská ocení 🙂 včera krásné sklenky na vínko, dnes tričko dle mého výběru, je to moc milé a upřímně, moc mě to potěšilo. Děkuju. Pak obídek, Kubík relax a příprava na partii, ještě běží za Lukášem zopakovat si co a jak, Nikolka mlsá a odpočívá, co minutu mi ale sděluje, že se strašně moc těší na partii a na rozbor, že určitě musí opět za Lukášem 🙂 nevím, jestli mě zkouší nebo si myslí, že moje paměť vynechává 🙂 ale mám radost, že se těší, i když včera prohrála.

Před 15 hodinou se přesouváme do hracího sálu. Dozvídáme se, že v Minsku na MS světa v RAPID šachu máme v kategorii U8 nového mistra světa. J. Boušku. Gratulujeme, je to super výsledek. Jen tak dál, česká mládeži ! Po vyhlášení partie 1.kola rozhodčí zahajují kolo druhé. Já a Peťa jdeme opět k lanovce na kávičku, už se to stává tradicí, po cestě voláme Lukášovi, ať jde s námi, ale dává nám košem, musí zůstat v hotelu, rozbory.

Nikolka dneska opět prohrála, ale hlásí mi, že si sama zašla na rozbor, že jí Lukáš pochválil, že hezky útočila, pamatuje si, co má příště dělat jinak. Je mi líto, že je bez bodíku, ale zítra je taky den a zkusíme to znovu, jsme tady proto, aby získala zkušenosti.

A čekáme na Kubíka. To je pro mě vždycky těžký.

Den třetí:

Neděle. Říká se, že v neděli se nic nedělá. Ne tak v Koutech 🙂 v 6:00 pravidelný výběh, dneska
teda hodně bolavý, ale po pár kilometrech už to běží líp. Možná i tím, že potkávám běžce
sympaťáky, co mě zdraví s úsměvem a tak to běží lehčeji, nejsem v širokém okolí jediný blázen, co
si nedělní ráno užívá během a ne válením v postýlce.

Nedělních 9km a kamarádi z „ Rozběháme Karlovy Vary „ !!! ty hnusný schody jsem dala prostě
jen 1x a myslela sem u toho na Vás ! Prostě dneska třetí den, jak se říká, den kritický. Na pokoji
5minutový prkno, nějak tady to posilování břišáků šidím.

Dneska musíme na snídani dřív, slíbila jsem Lukášovi výlet do obchodu, je třeba doplnit zásoby a
koupit čokoládu pro výherce nej partií ze včerejška. V obchodě s Lukášem vypadáme dost legračně.
On si kupuje tvaroh, vločky, zeleninu, takže zdravou stravu, a já, která o té zdravé stravě všem na
vyžádání vykládá, čokolády 🙂 nemám to lehký.

Stíhám odepsat Jiříkovi do Kadaně k jeho ranní kávičce a slibuji, že budu pozdravovat Jiřinku a
Vládíka. Dneska naše tréninková skupina běží ve Varech závod, tak jim na dálku posílám
povzbuzení a čekám na výsledky, věřím, že František jako vždy nezklame a naskočí to co nejdřív.
Kubík s Nikolkou si zatím připravili, co bude dneska Nikolka hrát, hraje proti Čechovi z Lukášovo
týmu, tudíž ani jeden dneska nemá přípravu. Dohoda. Kubík dle dohody v 9:20 odchází za
Lukášem, Nikolka se na ně jde dívat a protože mi děti dneska daly košem, jdu na výšlap po okolí
jen s Peťou. Vyfuníme kopec za hotelem a pak už si vychutnáváme nádhernou lesní cestu, houby,
ostružiny, klid. Zkoušíme trefovat šiškama stromy a tati, děkuju Ti, žes mě nutil v dětství tuhle
činnost v lese trénovat, ani jednou jsem neminula. Hodina a půl v lese a jsme zpátky. Já mažu
rychle pro Kubíka, protože jsem mu slíbila ping pong. V herně se stoly je plno jako v úle, ale
zapojíme se k prvnímu stolu, kde Peťa Gnojek, Marek Janouš a Honzík Váňa hrají obíhačku. Teda
tolik legrace jsem dlouho nezažila. První dvě kola trapně odcházím z kola jako první, no, nejsem
zahřátá, to je jasný. Pak už se dostávám do tempa a pokud proti mně jako poslední překážka není
Kubík, hladce vyhrávám. Jen s Kubíkem mám problém, aby taky ne, když jsem jeho ping pong
trenér 🙂 Taky si u obíhačky povídáme o jejich výletě v Bratislavě, jsou to totiž hlavní hrdinové
příběhu od Evičky Bukvajové s názvem „Jak šli šachisti na ME mládeže na Bratislavský hrad v
plaveckých pantoflích a bačkůrkách „ 🙂 beru autogramy, tahle parta bude jednou slavná a hrajeme
dál 🙂 . Kluci probírají, jak si kdo stojí v turnaji a hecují se, což je sympatické. My s Kubíkem pak
ještě dáme půl hodinku ve dvou a fofr na obídek. Najednou se v hotelu rozhostí ticho, každý je ve
svém pokoji a ladí své přípravy, ať už sám nebo s trenérem, na třetí kolo, které je již tradičně v 15
hodin. Nikolce před partií slibuji, že když dneska uhraje bodík, jdeme do bazíku. Ještě před
zahájením stihnu vyřídit vzkaz Vládíkovi a Jiřince, Jiříku, mám splněno ! Zdravíme se s Markem z
Plzně, mrkám na Kubíka a ukazuju na dálku, že držím palec a už se spouští hodiny, ticho…Je slyšet
jen pohyby figurek na šachovnicích.

Naše tradiční kávička pod lanovkou, zdravíme Marcela do Chodova 🙂 a kvapem zpět, první
šachisti už dali své maty. Dneska je mezi nima i Nikolka, šťastná ve dveřích hlásí, že vyhrála a
Lukáš ji pochválil. A tak se hned převlíkáme do plavek a cestou do bazénu zveme i Peťu na
plavecký trénink. Přijímá a tak se jde plavat. Jako odpoledne jsem opravdu chtěla mít relax. Půjdu
max. do vířivky. To by mi ovšem pan plavčík nesměl pustit protiproud. 45 minut zdolávám vlnobití,
myslím u toho na Kamču, jak jde z plavča jakoby nic na běhání, pan plavčík mi fandí, pak mi „prej“
pustí speciál vířivku. I v té vodě se člověk potí jako blázen a to mi zprvu přišla ne moc teplá. Peťa
taky maká, trošku se bojím, že po tomhle turnaji si bude zjišťovat, kdo od Kůsů jede na turnaj, jestli
já nebo Peťa 🙂 A pak konečně deset minut relax. Vířivka, vodní masáž lýtek, paráda. Jsem prostě
poslušna slov trenéra Míly, po běhání je třeba myslet i na relax. Mílo, já Tě nemít, tak těch 15 minut
ještě polykám vlnky v protiproudu 🙂

A čekáme, co Kubík …to čekání je vždycky nekonečný … všude po hotelu sedí rodiče, mobily v
ruce a sledují s 15minutovým zpožděním (důvod je jasný, zamezí se podvádění) on line šachovnice
svých ratolestí. Jsem asi jediná, komu to, co se děje na šachovnici, nic neříká. Proto se snažím
zaměstnat, abych na to nemyslela. Ale po celou dobu moje fanouškovský srdce bije pro šachy !
Také bych ráda připomněla, že jsem 1.den zmínila kotě. Tak pozor, kotě je spíš cestovatelské
povahy, ráno přesedlalo od Veverků naštěstí ob auto, uf, to vedle bylo moje a nechalo se zas někam
odvézt. Je to držák, ale proč nevyužít, jako všichni v létě, trošku prázdninové atmosféry a projet si
pěkná místa v republice.

19:00 a Kubík !Jipííííí, je to doma, vyhrál ! Mám radost, objímám ho a je mi krásně. Báječný den.
A jak se dařilo dalším borcům ? Marek Janouš z Plzně remiz, Peťa Gnojek z Frýdku Místku výhra,
Vládík Veverka prolomil prokletí her s holkou a vyhrál. Jiřinka je určitě šťastná jako teď já 🙂
Eliška prohrála, ale zítra si určitě zase spraví náladu, má taky slíbený bazík.

A hurá na večeři, pak je čas na další přípravu a rozbor Kubíčkovo partie. Ale po večeři je všechno
jinak. Kluci jdou na fotbal, Lukáš pracuje, tak se domlouváme na ráno. Někdo jde na bowling, ping
pong, někdo si dává pohár v restauraci, nastává relaxační čas, kdy si každý odpočívá dle svého
gusta. Někdo měl dneska štěstí, někomu se dařilo méně, zítra začíná další den, další kolo …

(Rozhodčí Richard Diviak)

(Pohledy do hracího sálu)

Pondělí nám začíná opět krásným prosluněným ránem. Jako již tradičně si dávám ranní výběh, dneska 11km, 4xschody pod bedlivým dohledem pana údržbáře, prej sem blázen, takhle po ránu 🙂

Po sprše už na mě bliká mailík od Marcela z Chodova, kterému jsem psala, jak tady trénuju (máme spolu sázku na 1/2maraton do Ústí nad Labem, kdo bude první v cíli. Jestli já nebo šachista). Držte mi palce 🙂 a co že mi to psal ? Musím to zde citovat doslova:

„ ČTK, 19.8.2019, 6:15 hodin

V brzkých ranních hodinách vydala Lesní správa Jeseník tuto informaci:

Žádáme veřejnost o spolupráci. Od pátku nám systematicky v lesích řádí záhadný tvor. Se železnou pravidelností se v brzkých ranních hodinách pohybuje po lese a plaší lesní zvěř. Bohužel díky rychlosti, s níž se po lese pohybuje, se jej zatím nepodařilo ztotožnit. Děkujeme za jakoukoli zprávu vedoucí k odhalení narušitele našich lesů 😀„

Marceli, děkuji, tak úžasně jsem si to ráno nedokázala představit. V 8 hodin rychle na snídani, protože pak je pořadí, kdo kdy jde na přípravu. My jsme na řadě hned jako první, v 8:30.  Kubík studuje ještě i po návratu, já s Nikolkou odcházím na simultánku, kdy je vyzyvatelem mezinárodní mistr Petr Pisk. Proti němu je 15 šachuchtivých dětí toužících po tom ho porazit. Děti jsou super, potichu přemýšlí každý nad svou partií. Já sedím v rohu hrací místnosti a protože je pondělí, pracuji. Mailíky, objednávky, nabídky a v jednom mailíku pro mě jedna super zpráva od podporovatele šachu p. Tomáše, který je jednatelem společnosti R&B Mědílek s.r.o. , Originální reklamní lahev a Zdravá lahev® . Turnajové fotografie chce umístit i na jejich FCB, Instagram. Fandí nám a to je super. Hned to píšu domů Peťovi a taky Martinovi Petrovi, je to prima začátek naší spolupráce. Oba z toho mají také radost. Děkujeme. (Pro nezasvěcené, Martin je místopředseda ŠSČR a člověk, který každý můj bláznivý nápad vítá a podporuje).

Kolem půl 12 je dohráno a já s telefonem v ruce, dneska toho je fakt hodně, směřuju do ping pongové místnosti. Nikolka už někde běhá po hotelu s Eliškou, která sice simultánku nehrála, ale přišla jí fandit.

Včerejší skupina obíhačů se dnes rozrostla i o účastníka ze Slovenska Lukáše Zomrika. Známe ho již z turnaje z Liptova, je to velký sympaťák. Chci klukům udělat foto, instruuji je, ať hrají pěkně, tváří se přirozeně a …výsledek je ten, že si všichni stoupnou vedle stolu, aby byli vidět co nejlépe. Na fotografii je 5 přirozeně se tvářících šachistů, kteří hrají obíhačku. Výsledek přikládám. Už vím, že příště musím jako myška přijít a fotit nenápadně 🙂 A kdo si myslí, že už nemůže být nic více, tak se plete. Peťa Gnojek bere do ruky banán ke svačině a zkouší obíhačku hrát s banánem. Jaké je jeho překvapení, že 2x za sebou vypadne jako první, protože nejenom že mine míček, ještě se zřítí podél stolu skoro až na zem. Brečím smíchy, on ten kluk je docela vysokej a ten pád nehraje 🙂 Úderem 12 všichni odcházejí na oběd. My s Kubíkem ještě půl hodiny hrajeme ping pong, pak si jde Kubík zopakovat přípravu, oběd, honem za Lukášem a poslední půl hodina relaxu, než vypukne další, již 4.kolo.

Před zahájením 4.kola jsou vyhlášeni vítězové simultánky s IM Petrem Piskem, poté jsou již tradičně vyhlášeny nej partie minulého 3. kola a už se hraje.

My jdeme tradičně na kávu, dnes se k nám přidává trenér Lukáš Vlasák a Jiřinka Veverková. Klábosíme, pohoda a najednou mi Lukáš říká, Nikolka dala krásný MAT. Koukám, jestli žertuje a ne. Opravdu krásná partie. Nikolka si připisuje další bodík a já musím do bazénu 🙂 slib je slib. Vyhraješ, jdeme plavat. A aspoň nám to čekání na partii Kubíka rychleji uteče. Ještě rozbor, kde si Nikolka s Lukášem zhodnotí hru, opravdu super a už přichází Peťa Gnojek, skleslý, prohrál. Bylo to rychlé, ještě není ani půl páté. V bazíku si užíváme, plaveme, vířivka, paráda, máme celý bazén jen pro sebe 🙂

Když se vracíme zpátky do pokoje, Kubík už sedí na rozboru, remíza, soupeřka hrála hodně dobře, nedokázal najít cestu k vítězství. Vládík Veverka stojí ve frontě za Kubíkem, dneska vyhrál, je vidět, že on i maminka mají radost 🙂

Marek Janouš prohra, Honzík Váňa výhra, Eliška dneska prohrála, marně na ni Nikolka čekala na večeři, po Elišce ani vidu, ani slechu. Po večeři běží všichni na fotbal, dokud nebude tma, ať něco natrénujou. Ronaldo, budeš mít konkurenci! Nad hřiště se snáší soumrak, ale kluci hrajou jako diví. Sem tam padne hodně dobrá hláška, ale NEJ hlášku večera asi vyhrává Vládík, který se pasoval do pozice asistenta gólmana Kubíka. Tj. stojí ještě za ním a jistí bránu. Když stejně pod jeho nohama prolítne míč, Peťa Gnojek mu radí, že může chytat i rukama. Vládík si poskočí a říká „ jo? fakt? dík, kámo“. No, jsou to miláčkové 🙂 V devět už sami uznají, že nic nevidí a tak se rozloučí, že zase zítra a hurá na pokoje, sprcha a spát. Takže i já se loučím a jdu zahnat děťátka do postýlek.

Den pátý …

Dneska začnu trošku jinak, protože jsem, já hlava děravá, včera zapomněla napsat hodně zásadní věc. Nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout, ale stalo se. Těch událostí je tolik, že se to stalo.

V březnu zde, v hotelu Dlouhé stráně mi Lukáš říká, že jeho běhat nikdy neuvidím. Tak právě včera jsem viděla na vlastní oči, nekecám a přísahám, Lukáše běžet. A nebyl sám, ještě s ním běžel Vítek Vilímek, který mi je hned sympatický 🙂 Myslím si, že Lukáš konečně přijal moji teorii „Běžíš, vyhráváš partii“ nebo se drží starého známého motta: „Ve zdravém těle zdravý duch.“ Věřím v to první 🙂

A jinak den začal úplně stejně. Vypadalo to na pokračování nočního deště, ale opravdu jen vypadalo. Vyběhla jsem, původně jsem v plánu měla ½ maraton, ale to jsem v průběhu přehodnotila, tlačil mě čas, vstala jsem pozdě. Takže jen 15 km, kdy jsem si do finiše dala výběh Dlouhé stráně od silnice až do lesa. Slušný, říkám si. Ne tak Lukáš u snídaně. Poslal mi motivační knížku ultramaratonce Davida Gogginse s názvem „ CAN´T HURT ME… a ten by ten ½ maraton dneska dal. Musím přehodnotit svoje dnešní chování. Kdo mě zná, tuší, že mě to žere. Ano, v hlavě mám vyžranou díru. Lukáši slibuju, že to přehodnotím 🙂 a taky si to přečtu!

Po snídani děti mají přípravu, já pracuji, samé kreativní věci, nápady a tak, to mě baví, klienti jsou spokojeni, takže mi jde práce od ruky. Volá mi taky Peťa, že doma vše OK, rybička žije, děkuju, jak se o ní Nikolce krásně stará. Kubíček před 10 odchází na ping pong, my s Nikolkou a Peťou jedeme do vesnice koupit pití a já klukům ještě na ping pong malý doping, bonbóny. Ano, už nejsou 🙂 Po návratu Nikolka lenoší u kluků na ping pongu a mě se nechce být na hotelu, je zase krásný den. Děti mají zábavu, tak jdu do blízkého lesa, vyřizuji telefony, plánujeme event akce na podzim a zimu. Volám i  tatíkovi, jak se dětem daří a potkávám známou tvář, sympatického běžce z nedělního rána a jeho manželku. Dáváme se do řeči, je to bezvadný pokec, mluvíme o půlmaratonech, kolik kdo uběhne měsíčně. Je to krásný, jak se lidi náhodně potkávají a ještě k tomu je úžasný, že na sebe dokážou být i milí. Snad se ještě ráno potkáme 🙂 Kousek dál potkávám Janu s Eliškou a malým Matýskem, houbaří a Jana Elišce dává rady, jak dneska hrát partii 🙂 slíbím, že jim dám pár hub, co jsem kde viděla. Cca po 20 minutách už musíme z lesa, nemáme to kam dávat 🙂 Já to sbírání hub miluju. Oni pak pokračují přímou cestou, spíš šusem dolů, já to ještě obcházím. U hotelu vidím Peťu, telefonuje, dneska se mi omlouval, že do lesa nemůže, má hodně práce.

Kubík akorát odchází na přípravu, Nikolka jde s ním. Dám si prkno, dneska jen 3 minuty, třeba ještě večer, pošlu pár mailíků a jdeme na oběd. Koprovka, ňam 🙂 je to moje oblíbené jídlo, vzpomínka na dětství. Je třeba zmínit, že tady letos moc dobře vaří. Pan kuchař je kouzelník ! U oběda k nám přisedá Jana s dětma, divím se, že až teď jdou na obídek, prej stihli zabloudit. Kudy šli, to ví jen oni 🙂 směju se jim, protože se pak stejně nějak dostali na tu cestu, kde jsme se rozdělili a následovali mě 🙂 po obědě k nám přisedá další sympaťanda Jiřinka, to je maminka Honzíka Váni. Od první minuty mi sedla, vrátili se z výšlapu, prej „jenom“ 8km a z toho půlka byla po sjezdovce nahoru. Musela to být paráda, jen se obávám o dnešní výkon Honzíka, mám obavy, že u partie usne 🙂 Jak je vidět, šachové turnaje mají něco do sebe. Maminky se tuží na těle 🙂 Po obědě se všichni  připravují, odpočívají.

Páté kolo je již tradičně zahájeno v 15:00. Pravidelná odměna pro nejlepší partie předešlého kola, foto a může se začít. Dospěláci odcházejí každý na své místečko, kde bedlivě sledují partie. My s Jiřinkou jdeme na kafíčko do restaurace v hotelu. V 16:00 zde probíhá Výkonný výbor ŠSČR. Přijíždí vedení svazu, zdravíme se a už mizí za dveře salonku a není po nich ani vidu, ani slechu.  Nikolka v té době dohrála, Lukáš, který s námi seděl u kávy, odchází na rozbor a my ještě dopíjíme.  Jiřinka stále sleduje Vládíka, fandí mu na dálku 🙂  je neskutečná, jak se orientuje v šachovém programu. Nikolka vyhrála. Marceli, nezbývá Ti nic jiného, než použít v Chodově moje perpetum mobile (že si to Ty, máš to ode mě jako dárek). Motivuj svěřence bazénem 🙂 Nikolka mi vypráví, že byla na rozboru, ale že jí Lukáš za první část partie nepochválil. Ptám se proč? A pak už na mě spouští šachovým jazykem, co má příště hrát líp, jinak. Je šikovná. A já si tak v duchu říkám, že už sem na tom hodně špatně, když té šestileté holčičce nerozumím 🙂 Píše Marcel, že sponzorský dar použije na motivaci, objednávku bazénu 🙂 Dohrál už i Honzík Váňa a Matyáš Roubal, západočeské derby vyhrál Matyáš, gratulujeme mu, Klatovští mají určitě radost 🙂 Tímto zdravím Karla a jeho tým. Vládík Veverka remiz, Peťa Gnojek výhra, Marek výhra a Kubíček taky výhra, takže Mílo, nařiď to každý den a my to, jak vidíš, splníme 🙂 Nikolka měla slíbený opět bazén, ale protože tady všichni hrají ping pong a obíhačku, chtěla si to jít potrénovat, aby pak mohla hrát. Tak jsme od půl 6 pilně trénovali, od 6 s Kubíkem, od půl sedmé s Jiřinkou a Honzíkem z Tachova, od 7 už hrála mládež bez nás a bylo to Česko-slovenské derby, přidali se do hry ještě Marek Karas a Lukáš Zumrík ze Slovenska. Oba velcí sympaťáci. A že bylo na co se dívat. Kluci, děkuju, že jste tu malou holku nechali 2x vyhrát! Má radost a už se těší na zítra, jak si po bazénu za dnešek dá ještě obíhačku.

Před osmou rychle na večeři a pak Kubík na fotbal, protože to slíbil ještě před obědem Markovi z Plzně, celou večeři se přesvědčoval, že to slíbil jemu prvnímu, tak nemůže na obíhačku a tak šla jen Nikolka. My jsme s Jiřinkou Veverků ještě poklábosili hodinku po večeři a protože se dneska všichni dospěláci rozhodli jít brzo spát, půlka týdne za náma, tak jsme se všichni rozešli do pokojů a hurá do postýlek. Začalo pršet, to se bude spinkat…

Šestý den…

Dnešní den začíná zataženou oblohou, z postele vstávám hodně ztěžka, ale neprší, musím rychle vyrazit. Když běhám sama delší trasy, děsně mi chybí takovej ten tempovej běžeckej pokec, kdy lapám po dechu a Kája mě baví od startu až do cíle. S Hankou, v klidnějším tréninkovém tempu, prokecáme i 30 km. Tady sama hodinu mlčím, maximálně pozdravím. Ale i tak je ten běh prostě úžasný. Kouty, srdcovka, přesně tady jsem před 3 lety začala s během. A teď ty běžecký endorfiny miluju. Desítečka se schodama, kliky, prkno a hurá na snídani.

Dneska jsme se na snídani zasekli, teda spíš já, děti šli opět svědomitě na přípravu, my s Jiřinkou Váňů probíráme úplně všechno. Houkne na mě Peťa, že by se mnou potřeboval mluvit, jestli dáme kávu, cca v 10. Jasná věc, mám čas. Ale jak tak klábosíme, najednou je desátá a já obutá neobutá, učesaná neučesaná, oblečená neoblečená sedím v restauraci. Takže fofr na pokoj, oblíct, děti jdou dneska na šipky, OK, kdyby něco, máme telefon, rozloučím se s klukama z Prahy Martinem a Láďou, p. Souralovou (Láďo, gratuluju k narození syna 🙂 ať je zdravej a spokojenej na tomhle světě) a můžeme vyrazit. V našem oblíbeném baru je naše oblíbená servírka, sluníčko v dnešním pošmourném dni. Dáme kávu a probíráme potřebné šachové věci. Líbí se mi, jak Peťa ví, co chce a jde za tím. Klobouk dolů, takových je málo. Kolem půl 12 se vracíme na hotel, Peťa pracuje, já kontroluju mailíky a pak beru děti na ping pong. Kubíček už je hodně dobrej, poráží mě dneska 2:0 na sety. Jsem překvapena, doma v garáži mi to jde líp 🙂 holt změna prostředí má vliv na mojí pravou ruku 🙂 s Nikolkou potrénujeme 30 přehozů sítě, super práce a jdeme na oběd. Kubík pak honem na přípravu, Nikolka relaxík.

Nesmím zapomenout, že se dnes dopoledne konal bleskový turnaj. 27 hráčů, kteří se utkali v „blicáku“ jak se mezi šachisty říká. Vítězem se stal Oltean Cristian-Daniel z Rumunska.

A v 15 hodin začíná další kolo.  Nikolka dneska prohrála. Poslechla na slovo trenéra, ale soupeř hrál ve čtvrtém tahu něco jiného, takže má ponaučení. Přemýšlet a ne jet slepě podle trenéra Lukáše nebo Přemka 🙂 a čekáme…já a Jiřka, která sleduje Vládíka. Snažím se rozptýlit, ale uvnitř jsem nervózní. Dneska těžká partie a Kubík nemá lehkou pozici. Polský protivník je vždycky těžký. Hodně těžký. Ale Kubík je velký bojovník, v tom je určitě po mě, promiň, Peťo 🙂 a tak si odnáší po 4,5 hodinovém boji remízu.  A jak si vedli další naši borci? Vítek Vilímek vyhrál, Matyášek Roubal dnes padl, Honzík Váňa vyhrál, prej se mu soupeř vzdal. „Chápeš to, když měl jen o dva pěšce miň? Já bych to teda hrál dál,“ vysvětluje mi u večeře.  Vládík remízka, Eliška prohrála, nevadí, Eli, zítra to vyjde !

Večeře a honem na bowling, ať se dneska děcka trošku odreagují od šachu. Každej džusík a jdou na to. Ani nebudu říkat, jak bowling probíhal, co chvilku chodí Kubík hlásit, že takhle to teda fakt nejde 🙂 My, dospěláci, jsme v klidu. Máme růžové vínko, co si objednala Jiřka, ale chybí mu ocásek, „mega studené mísy místo chipsů, jen taková chuťovka, jak říká Peťa z Plzně. Prostě prima parta, klábosíme a je veselo. Děti pak ještě běží na obíhačku a už je čas jít do postýlek. Po cestě potkáváme p.rozhodčího Rastíka a Marka, náš spřátelený slovenský tým, hlásí mi, že Nikolka dneska hrála bezva a 2x vyhrála 🙂 kluci, Vy tu holku naučíte ještě i ping pong. Super, ďakujem!

Rychlá sprcha a honem do postýlky, zítra nás čeká opět další kolo…

…den sedmý
Opět zatažené ráno. Dneska se mi z postele opravdu nechce, včera jsme tužili rodičovský a
trenérský kolektiv, byla zábava a tak se nám to trošku protáhlo. Ale režim je režim. Dnes si dávám
za cíl maximálně 8 km. Ale když na 3 km potkávám svého známého běžce, v hlavě to během vteřiny
přehodnotím a dám si krásnou desítečku. Jen ty schody dneska obíhám. Jsem ostuda, Lukáš s
Vítkem je včera večer dali 6x. Snídaně je vždy pohodová část dne, jdeme brzy, ať si ji můžeme užít.
Kubík přijal během snídaně výzvu od Peti a jdou si dát ping pongový zápasíček. Velká bitva, kdy na
4 zkrácené sety vyhrál Peťa, ale hlásí mi, že „ten kluk se od posledně hodně zlepšil, na dalším
turnaji už mám problém“ 🙂 uvidíme! Kubík ještě zůstává na ping pongu, přípravu jsme domluvili
na později, až na půl 12. Já, Nikolka a Peťa jedeme pro zásoby, kdo si co řekl a projdeme nedaleký
park, kde je to úžasný. Stromy, jezírko, kačeny, ryby…sluníčko se rozhodlo vykouknout, krásný
den. Naproti je dětské hřiště, Nikča ho už zná a těší se. Je tam dětí, rodičů, babiček i dědečků.
Nikolka lítá jako divá s jedním novým kamarádem, smějou se oba a je vidět, že si to užívaj. Já
provádím operaci. Vedle mě sedí babička s holčičkou, která pláče, má třísku a prej ji to děsně bolí.
Babička na to nevidí, a tak beru vše do svých rukou. Holčička je najednou potichu, je to chvilka a
tříska je venku. Usměje se, plácneme si, že se to povedlo a může zase mezi děti. A už je čas se
vrátit, příprava volá. Peťa zastavuje komplet dopravu, místo terčíku drží klacík se třema šiška pro
Popelku a já s Nikolkou silnici přecházíme jako královny. Řidič je borec, směje se a dává nám palec
nahoru 🙂

Kubík se domluvá s Lukášem, že si přípravu projde sám a pak si ji po obědě spolu zopakují. Je
unavený, leží a odpočívá. Nikolka ví, co bude hrát. Tak fajn. Já vyřizuju pár mailíků a jsem ráda, že
je chvilku ticho 🙂

Sedmé kolo začíná již tradičním způsobem, tj. vyhlášením nej partie kola předchozího. A pak už se
hraje. My jdeme dnes naposledy na naši tradiční procházku s kávičkou. Pak návrat na hotel, Peťa
má schůzku a Nikolka už dohrála, prohrála, dělá tady poslední dvě kola Ježíška a rozdává soupeřům
figurky. Škoda. Už jsem jí dneska řekla, že na Ježíška je ještě času dost. Uvidíme, co zítra. Od 18
hodin jdeme do bazénu. Eliška vyhrála, tak ta musí 🙂 a já Nikolce jeden bazén za výhru dlužím.
Před tím se jdu ještě projít ven, sluníčko svítí, tak je škoda být na pokoji. Nikolka s Eliškou mě
vyhánějí, chtějí být chvilku ve dvou a hrát si. OK. Když se vracím, potkávám Matyáška s tatínkem,
remizka a není moc spokojený, hrál rychle a takhle to dopadlo. Oni na to určitě jednou přijdou a
bude to super!

V bazénu je to fajn. Je nás tam dneska víc a tak to rychle utíká.
Kubík dneska zase remíza. Jsem z toho hodně smutná. Asi bych to neměla tak prožívat, ale nejde to.
Asi tím, jak je člověk na turnaji přítomen, tak je to jiný, než když fandí z domova. Nevím ?!?
Honzík Váňa prohrál, bere to statečně. Vládík taky padl. Jiřinka je taky moc smutná. Jiří, my dvě se
musíme polepšit!
Po večeři jsme vyrazili na noční prohlídku zámku Velké Losiny. Nádhera. Slečna průvodkyně moc
sympatická, je mistrem svého řemesla. Provádí nás zámkem, tma dává prohlídce nádech tajemna a
vrací nás do dob dávno minulých. Trošku vylekáme skupinu za námi, jsou to také šachisti 🙂 holky
piští, když na ně míříme baterkama 🙂 a oni vidí jen naše osvětlené pusy 🙂 Celá prohlídka končí
opravdu stylově. V márnici.
Cesta zpátky nám utíká rychle, Peťa už se těší, jak si lehne do postele s kouskem klobásy, co si
dneska koupil ve vesnici a jak si pošmákne 🙂 my už jen lehneme do postýlek nabrat energii na
další den…

„Osmý den je nutný, já to vím„

Dneska už nám budíček dělá opět sluníčko. Jupí ! Ráno desítečka, schůdky, pořád vím, že Vítkův rekord je 6x, ale … ten kluk má takovou radost, že si to vychutnávám jen 5x, aspoň se neuštvu, nebo možná i jeho, říkala mi dneska Lenka, Vítkovo maminka, že je chytlavej na výzvy 🙂

U snídaně mám dneska službu já 🙂 toustíky, džusík pro Nikolku, párečky, koláčky, kávička, opravdu se tu baští skvěle. A teď pozor. U snídaně dochází k dohodě o odvetnou bitvu dvou ping pongových mistrů, jejichž um děsí až v daleké Číně. Mr.Kusa vs Mr.Pisk. V 9:00 bitva začíná. Fanouškové, sběrači, tisk …Prostě všechno, jak má na takovém zápase být. I ta velká cena, o kterou se hraje, je na svém místě. NUTELA. Je opravdu o co hrát a je to vidět. Vyrovnaná bitva, občas se štěstí přikloní k tomu, podruhé zase k druhému. Mr.Pisk porazil Mr.Kusu po velké bitvě 4:1. Ale je nutno vyzdvihnout výkon obou hráčů. Bylo to skvělé. Když je tam vidět akce, boj, má to šťávu. Kubíčkovo „ jooooo, pojď “ je slyšet až na Zámek 🙂 Teď se trošku bojím, že moje auto nebude bydlet v garáži, ale mimo, aby Kubík mohl trénovat 🙂 jen tak dál.

Po velké bitvě v 10:00 začíná další souboj, tentokrát šachový. V hlavní roli vyzyvatele je tentokrát Mr.Pisk, ale šachově, protože jsme na šachovém turnaji, IM Petr Pisk. Respekt hráčů je cítit po celé místnosti, dnes jich je opravdu hodně. 20. Každý chce skalp. Výsledek: 18,5 : 1,5.

U Lukáše probíhají přípravy, Nikolka s Kubíkem jdou na 11:40. Já jsem venku, potkávám Jiřinku s Vládíkem, jedou houbařit a než dorazím na pokoj, už na mě blikají jejich úlovky. Zase obří houby.

Kubík jde ještě před obídkem na ping pong s Lukášem, pak si dáme spolu a pak s Nikolkou a Honzíkem Váňou a fofr na obídek. Po něm relaxík a hurá na partii. Peťa musí překládat, tak jdu dneska do lesa s Honzíkovo maminkou, s Jiřkou. Je to super, nasadíme svižné tempo a docela dlouho ho držíme. Cca 10 km, nová cesta, která se mi spojila na starou, tak už tady znám zas kus navíc a je to fajn. Po cestě jsme probrali úplně všechno, takže to rychle utíkalo. Skoro u hotelu volá Nikolka, že už dohrála, hlásí mi, že prohrála a má už za sebou rozbor, Lukáš ji prej nechtěl pustit, dokud nevyřeší, jak pokrýt 4 maty. „A já to splnila, tak mě pustil 🙂 „tak je fajn, že se naučila něco nového, co zužitkuje někdy příště.

Matyáš vyhrál, Vládík i Honzík remiz. Marek vyhrál.

Kubík prohrál. Chtěl vyhrát, bojoval o to, žádná remiz, ke konci bohužel udělal chybu a ta ho stála cenný bod. Ještě zítra bude určitě bojovat o bodík. Uvidíme, jak to celé dopadne. Nikolku čeká Eliška, která dnes vyhrála.

Rychlá večeře, krátký pokec a hurá se podívat na zítřejší partii, příprava a honem do postýlek. Zítra je poslední kolo, poslední den … držte nám palce !

Finiš…

6 ráno. Poslední proběhnutí, dneska jenom 8km, musíme rychle na snídani, poslední, už deváté kolo začíná v 9:00. Kubík dostal úkol se připravit sám, Nikolka má přípravu v 8:15. V 9:00 už všichni sedí za šachovnicí a jsou připraveni zabojovat o poslední bodík. Já jsem stihla před snídaní ještě pobalit věci, tak můžu s Jiřkou na krátký výšlap k lanovce. Jdeme lesem, klábosíme a u toho jen tak sbíráme z cesty houby 🙂 klouzky, hříbky, klouzky, hříbky. Když už máme asi po půl hodince plný taštičky, spěcháme zpátky, protože Nikolka už mi volala, že dohrála. Prohrála, pláče, tak se jí snažím utěšit. Během chvilky je po slzičkách a už utíkají s Eliškou někam ven.

Honzík Váňa nám hlásí, že vyhrál 🙂 a ještě stihne sdělit výsledky ostatních, i jak si stojí 🙂 je to takovej smíšek. Matyášovi Roubalovi se turnaj podařil, září spokojeností. Potkávám Marka Janouše, je taky spokojený, hrál starší kategorii, získal zkušenosti.

Všichni rodiče přenášejí věci do auta, postávají, sledují on line hru. Sluníčko svítí, je horko. Kubík pořád hraje. Peťa hlásí výhru, Vládík taky. V tu chvíli se Nikolka s pláčem ruku v ruce s Aničkou Roubalovou, tímto jí ještě jednou moc děkuju ! přiblíží k hotelové recepci. Nikolka je sedřená, obrovskou díru na tričku a pláče, protože takhle nemůže na vyhlášení. Máme problém. Naštěstí narazím na p. Fialu a je to zachránce. Moc mu děkuju. Má ještě stejné tričko, takže je po slzičkách. „Maminko, budu krásná na vyhlášení“. Tak uf, problém je vyřešen. Ruce jí pálí, ale to se nedá nic lat. Proč sbíhá kopec v pantoflích, na trávě, nechápu ?  A je tu Kubík. Vyhrál, jupíííí. Poslední kolo, bodík, je to fajn. Mám velkou radost. Kubík sleduje výsledky, napětí a …je to 4.místo. V jeho očích je vidět velké zklamání, snažím se ho utěšit, povzbudit.

Oběd, závěrečné foto ve složení já, Nikolka, Lukáš a Peťa. Říkám panu číšníkovi, ať toho udělá víc, že budeme cenzurovat, kde jsem nejkrásnější 🙂 už blbnu, jsem jak Kamča na tréninku, když nás fotí František.

Vyhlášení nejlepších 6 v každé kategorii, foto, rozloučit se, určitě se ozveme a hurá do auta, vyrážíme. Cestou ještě zajíždíme za dědečkem, zkontrolovat ho, jak hospodaří a jestli nemá ztřeštěné nápady, co kde a jak vylepšit 🙂 a hurá domů. McDonald, Praha, tady nás opouští Lukáš, má od pondělí v Praze další turnaj a my pokračujeme směr Karlovy Vary.

Je nutno poděkovat za skvěle zorganizovaný turnaj p. Fialovi, je to profík. Všechno celý týden klapalo jako švýcarské hodinky. Peťovi patří dík, že byl všude a vždy dobře naladěn 🙂 Dík patří ale i rodičům, bez nich by to nešlo.

A velký dík patří i všem, kdo si moje reportíky četli celý týden a psali mi bezva ohlasy 🙂 slibuju, že knihu určitě nevydám ! 🙂

Lenka Kůsová

Článek publikován 26. 8. 2019 v rubrice Aktuality KMK, Aktuality na hlavní stránce, Mládež.