Šachový svaz České republiky Rozhovor s Lenkou Ptáčníkovou
Lenka Ptáčníková, šachová velmistryně, několikanásobná mistryně Islandu v šachu. Lenka si našla ve svém nabitém programu čas a poskytla nám další zajímavý rozhovor nejen o „Ženském šachu“ právě na Islandu, kde v současné době žije.
Lenka Ptáčníková, foto Lars O A Hedlund
ŽŠ: Můžeš se, prosím, představit českým šachistům?
LP: Rok výroby 1976, čili téměř padesátileté stvoření. V České republice jsem vystudovala VŠE v Praze, na Islandu jsem 3 roky na vysoké škole studovala islandštinu. V současné době učím šachy na základních školách, v družinách, šachových klubech a v šachové škole. Zároveň jsem stále aktivní hráčkou. S rodinou žiji v Reykjavíku.
ŽŠ: Tvůj největší šachový úspěch, na který jsi nejvíc pyšná? Kdo je Tvým šachovým vzorem?
LP: Težko říci. Ano, sem tam se mi i zadařilo. Mezi své zářné úspěchy počítám kupříkladu IM normu z Olomouckého šachového léta, tuším z roku 2000.
Původně jsem se tam přijela pouze podívat, protože s batoletem u prsu nebývalo přímo zvykem účastnit se turnajů takového kalibru. Ale nedorazil jeden hráč a já jsem neodolala nabídce pořadatele si zahrát. Díky vlídné organizaci pana Fuksíka jsem měla k dispozici ke kojení zvláštní místnost a světe div se, šlo hrát i s miminkem. Jako šachový vzor s oblibou uvádím svého staršího bratra Petra. Mladší sourozenci rádi a často napodobují ty starší, tak už to na světě chodí.
ŽŠ: Jak se Ti daří skloubit šachovou kariéru s rodinou?
LP: Není to lehké. Někdy se to daří lépe, jindy to jde hůř. Kvůli založení rodiny mě svaz v roce 2000 vyškrtl z reprezentace. Jindy mě rodina pro změnu podržela. Nejstarší dcera figurkami tahat umí, závodně ale nehraje. Má ovšem velké zásluhy na tom, že jsem stále ještě aktivní hráčka.
Kluci mají šachy rádi. V poslední době doma rádi “blicáme”. Je to poměrne boj, ale do určité míry to skloubit lze.
ŽŠ: Jak je na Islandu vnímán „Ženský šach“ a jaká je jeho podpora od tamního svazu?
LP: Islandská společnost mně příjde o dost více polarizovaná než v ČR. Oficiálně sice mluví o rovnosti pohlaví, v praxi k tomu má ale dost daleko. Obrovské množství volnočasových aktivit se zde dělí na mužské a ženské. Žen zde hraje extrémně málo. Náš svaz si ženy za šachovnicí přeje a v jejich hraní je podporuje. Například v přeboru Islandu má možnost startovat alespoň jedna hráčka – přebornice Islandu.
Bohužel plánování nepatří zrovna ke zdejším silným stránkám. Často tak dochází k obrovskému množství kolizí. V určitých obdobích se zde nekoná téměř nic, jindy pak můze v klidu ženský přebor kolidovat s jiným relativně silným turnajem. Pro místní ženy šachistky je ale extrémně složité probojovat si cestu někam výš.
Hráčky mají malou možnost se setkat se silnějšími soupeři. Dle momentálních směrnic našeho svazu je třeba k účasti na ME žen splnit mužskou IM normu. V běžných turnajích na ostrově ale člověk téměř nezakopne o hráče 2200+. V poslední době již hráči nad 2000+ ratingu začínají být poměrně vzácným živočišným druhem. Většina turnajů se hraje poměrně často po večerech, kdy už je člověk dost unavený. Jedna prohra znamená -15 bodů na ratingu, výhra často třeba jen + 1,9 bodu. Čili jedno zaškobrtnutí se napravuje jen velmi těžko a silnější hráči rating veskrze postupně ztrácejí.
Letos jsem dostala poměrně nečekaně na poslední chvíli možnost zahrát si přebor mužů. Když říkám na poslední chvíli, tak mi v pondělí zavolali, zda chci od úterý hrát. Upřímně jsem měla velkou radost z možnosti utkat se také jednou se silnými soupeři, analyzovat s nimi partie a slyšet o něco učenější náhled na hru. Pravda, byla jsem zrovna po víkendu, kdy se zde konaly přebory Islandu školních družstev v šachu. Byla jsem poměrně unavená, do toho jsem si musela svižně vyřídit volno na všech místech, kde pracuji, což také jistou práci zabralo. Mám úžasné spolupracovníky, mám jejich pochopení a velkou podporu. Bez řečí si rozebrali moje povinnosti. Příprava nebyla ideální. Hlava odmítala spolupracovat. Když jsem po dvou prohrách přidala dvě remízy a koukla se ze zvědavosti na komentovaný přenos, občas se tam nějaké poutavé myšlenky vyskytly.
Ale nestačila jsem se divit, kdy jakýsi komentující muž veřejně psal, že nedokážu uplatnit výhodu z důvodu toho, že jsem žena….”nemá koule” psal, a další podobné. Vcelku chápu, že si takhle chlapi u piva rádi povídají. Říkat ale takové věci veřejně mně ovšem moc povzbuzující nepřipadá.
ŽŠ: Jak často (pokud vůbec) probíhají na Islandu tréninky ženské reprezentace? Jaký formát má turnaj „Mistrovství Islandu žen“?
LP: Spíš nepravidelně. Sem tam je nějaký ten měsíc pauza, jindy jsou období, kdy jsou do nás moudra nalévána v týdenních intervalech. Mistrovství Islandu žen se nejčastěji hraje jako uzavřený turnaj. Je těžké zde sehnat alespoň 8 hráček ochotných tento turnaj hrát. Hrál se ale i jako součást otevřeného přeboru – tam se může v klidu stát, že hrají jen 3 ženy. K vidění byl i přebor, kdy svaz pozval několik zahraničních hráček. Každý system má své pro a proti. Je fajn, ze se střídají.
S přípravou mi hodně pomáhá internet, lze zde najít hodně poutavých studijních materiálů.
ŽŠ: Jaký je podle Tebe hlavní důvod odchodu žen a dívek ze šachového prostředí? Máš nějaký tip, jak je motivovat, aby se vrátily?
LP: Podle mě se jedná o poměrně komplexní problém. Jedním z hlavních důvodů bývá založení rodiny. Když pomineme úbytek financí, času a nekonečný problém v zajištění hlídání potomka, máme zde stále fakt, že se jedná o období velmi vyčerpávající. Kojit dítě, mít oči otevřené dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, kdy miminka potřebují péči. To dá člověku řádně zabrat. Aby se ženy za šachovnici vrátily, je třeba vytvořit stimulující prostředí, kde jsou opravdu vítány, ne jen trpěny. Často už pouhé “Ahoj, pojď si k nám/s námi zahrát/studovat” může s člověkem dělat naprosté divy.
ŽŠ: Co šachového Tě v nejbližší době čeká?
LP: V květnu by zde měl být menší, ale na zdejší poměry vcelku silný víkendový turnaj. Takový mix rapid + několik vážných partií. Začátkem června se u nás bude konat kvalifikace přeboru pro příští rok. Pak mě čekají na pět týdnů šachové příměstské tábory pro děti. A v létě bych si ráda zahrála pár turnajů v ČR.
Moc děkuji, Lenko, za rozhovor a Tvůj čas. Přeji Ti hodně štěstí ve všem, co děláš a naviděnou na nějakém českém turnaji.