Šachový svaz České republiky Šachy v Baku a česká šachová stopa v Baku
Včera krátce po půlnoci přilétla výprava českých reprezentantů a reprezentantek na 42. šachovou olympiádu do Baku, hlavního města Azerbajdžánu.
Jaká je šachová tradice v této zemi, ležící na břehu Kaspického moře a sousedící kromě Ruské federace, Gruzie a Arménie i s Íránem?
Zakladatelem moderního šachu v Azerbajdžánu a prvním známějším místním šachovým mistrem byl Vladimír Makogonov, silný praktický hráč, teoretik a později známý a uznávaný trenér. Byl postrachem favoritů, během své kariéry posbíral řadu cenných skalpů – dokázal porazit Reshewského, Botvinnika, Kerese, Smyslova, Bronštejna…Titul velmistra mu unikal, a obdržel ho až na kongresu FIDE v Seville 1987 „za bývalé zásluhy“. To už mu bylo 84 let. Ale k tomu se ještě vrátíme.
Další vynikající osobností byl velmistr Vladimír Bagirov, třináctinásobný přeborník Azerbajdžánu. Také on byl úspěšný trenér, největší znalec Alechinovy obrany a častý účastník finálových turnajů přeboru SSSR. Bagirov se narodil v roce 1936 v Baku (otec byl Armén, matka Ukrajinka) a působil v Azerbajdžánu až do konce 70. let, kdy se přestěhoval do Lotyšska. Jeho trenérem byl Vladimír Makogonov, a symbolicky sám Bagirov od něj převzal pomyslný trenérský štafetový kolík, když ho vystřídal při práci s mladým Garry Kasparovem.
Prvním velmistrem čistě azerbajdžánského původu se stal Elmar Magerramov (narozen 1958). Také on proslul spoluprácí s 13. mistrem světa, sehrál s ním řadu tréninkových partií a několikrát ho dokázal porazit. Magerramov dělil 1.-2. místo na posledním přeboru Sovětského svazu v Moskvě v roce 1991. Zanedlouho poté rezignoval na vlastní hráčskou kariéru a stal se trenérem. Nejprve v Tunisu, nyní už přes 20 let v Dubaji. Letos jsme ho mohli potkat na pardubickém Czech openu jako trenéra hráčů ze Spojených arabských emirátů.
Daleko nejslavnějším šachovým rodákem z Baku je samozřejmě Garry Kimovič Kasparov, 13. mistr světa. Představovat jistě netřeba. Kasparov miloval Baku a Azerbajdžán a Azerbajdžánci milovali jeho. Při prvních dvou moskevských zápasech mu fandili v hledišti desítky jeho krajanů. Když vyhrál partii Karpov, ozval se z hlediště uctivý decentní potlesk. Když vyhrál Kasparov, přítomní Azerbajdžánci (a abych byl spravedlivý, i Arméni – matka Kasparova Klára Šagenovna byla arménského původu) zinscenovali mohutný bouřlivý aplaus.
Byl jsem párkrát svědkem vtípků ruských šachistů na adresu fotografie v Kasparovově knize „Ispitanie vremenem“. Garry je na ní na bakuské promenádě a pod fotografií je text: Baku – jak hodně je v tomto zvuku!“ (Baku – kak mnogo v etom zvuke). Básnické vyznání obdivu k rodnému městu se nesetkalo s pochopením všech. „Baku??? Vždyť to má jen 4 písmenka, jak může být mnoho v tomto zvuku“, smáli se někteří. I přes to, že v roce 1990 Kasparov musel opustit Azerbajdžán a rodinu převezl do Ruska (vypukly arménské pogromy v Baku a bylo pro ně nemožné tam zůstat), je jeho jméno a šachové začátky navždy spojeno s Azerbajdžánem.
Mohli bychom pokračovat a napsat pár vět o dalších zajímavých azerbajdžánských hráčích (Guliev, Sideifzade, velmistryně Táňa Zatulovskaja), vše ale předčí fenomenální generace v čele s Radžabovem, Gašimovem a Mamedjarovem. Vítězové celé řady nejsilnějších turnajů byli mimořádně produktivní na mistrovstvích Evropy družstev posledního desetiletí. Po bronzu v roce 2007 (Chersonissos) se stali v roce 2009 v Novém Sadu mistry Evropy. O dva roky později skončili druzí v Porto Carras, a v roce 2013 opět triumfovali na ME ve Varšavě – tentokrát už bez Vugara Gašimova, který bohužel odešel ve velmi mladém věku. Na olympiádách Azerbajdžánci tak úspěšní nebyli (jejich maximum – 6. místo v Drážďanech 2008 a 5. místo v Tromso 2014), takže uvidíme, co letos na domácí půdě. Tým posílila bývalá německá jednička Arkadij Naiditsch, který přestoupil do azerbajdžánské federace a startoval za tým už loni na ME v Reykjavíku. Mužstvo doplní Mamedov a Safarli.
A kolik českých šachistů už hrálo v Baku? Překvapivě zatím velmi málo. Pokud jsem nic nepřehlédl, tak jen Flohr, Lechtýnský, Sedláček, Navara a Láznička.
V dubnu 1942 sehrál Salo Flohr v Baku zápas s místním lídrem Vladimírem Makogonovem. O utkání byl obrovský zájem, hrálo se v různých sálech po městě a v každém bylo beznadějně plno. Salo Flohr měl stále ještě pověst jednoho z nejsilnějších hráčů světa a nedávného možného vyzývatele mistra světa Alechina. Byl to poslední turnaj, který Salo sehrál ještě jako československý občan. Zároveň to ale byla událost, o které později nikdy nehovořil, jak uvádí v knize „Hořká česká čokoláda“ jeho dlouholetý přítel, spisovatel Moščenko. Zápas na 12 partií se totiž nedohrál. Pro Sala to byla těžká zkouška, nehrál v optimální formě a naopak Makogonovi se dařilo. Výhrou v 10. partii zkorigoval Flohr stav zápasu na 4,5:5,5. Zároveň ale došlo k roztržce mezi ním a rozhodčími. Flohr se cítil být uražen, a odjel z Baku. Jak píše Asrian v knize „Vladimír Makogonov“, takový konec zápasu se nehodil ani Makogonovi, který by v případě celkového vítězství nebo nerozhodného výsledku získal titul velmistra, ani Flohrovi, který měl náhle šance srovnat stav zápasu. Ale stalo se…
Makogonovi titul velmistra nepřiznali (neuhrál 6 bodů!) a jak už víme, dostal ho až v roce 1987 za dřívější zásluhy.
(Bohužel o této zajímavé události nejsou téměř žádné jiné záznamy, a tak jak Moščenko, tak Jan Kalendovský, který se věnoval turnajovým vystoupením Sala Flohra během 2. světové války, čerpali z již citované knihy Asriana).
O rok později se Flohr v Baku zúčastnil malého dvojkolového turnaje. Tentokrát si vedl lépe a ziskem 5 bodů z 8 partií zvítězil, i když v minizápase s Makogonovem se mu opět nevedlo (prohrál 0,5:1,5). Makogonov obsadil 2. místo (4,5/8), třetí byl mladý Bronštejn.
Pak se dlouho v Baku na oficiální soutěži nikdo z Čechů neukázal. Až v roce 1980 zde se ctí sehrál mezinárodní turnaj Jiří Lechtýnský. V silné konkurenci získal 7,5 bodu z 15, když remizoval s vítězem turnaje, sedmnáctiletým Kasparovem, a porazil Eugenia Torreho, pozdějšího kandidáta mistrovství světa.
Po další dlouhé pauze bez české účasti startoval v azerbajdžánské metropoli v roce 2008 David Navara. Ve skvostně obsazeném turnaji Grand Prix ( Carlsen, Karjakin, Mamedjarov, Griščuk, Svidler a další), který vyhrál domácí Vugar Gašimov, získal David 5,5 bodu ze 13.
V tabulce turnaje Baku open 2010 (1. Kamský 7,5/9) nalézáme jméno dalšího Čecha, Jiřího Sedláčka. Získal 3 body z 9 a dostal se do databází partií 1.kola s Emilem Sutovským.
A zbytek si už jistě pamatujete. Loni se hrál v Baku Světový pohár, do kterého se probojovali David Navara a Viktor Láznička. David v prvním kole zdolal Izraelce Nabatého (3:1), ve druhém si pak neporadil s domácím Gadirem Guseinovem (0,5:1,5). Viktor na úvod zdolal Američana Akobiana (1,5:0,5) a ve druhém vypadl po napínavém souboji s Adamsem (4:5), když měl celkové vítězství na dosah.
To tedy byla historie, naše šachová stopa v Baku. A jak se zde povede českým olympionikům letos?
IM Michal Konopka
