Šachový svaz České republiky Velmistr Vlastimil Jansa o MS seniorů
Byl jsem rád, když rumunští pořadatelé přeložili místo konání z původně plánovaného lázeňského města Oradea do Bukurešti, ale společně s mnohými dalšími účastníky tohoto mistrovství jsem teprve na místě zjistil pravý opak. Grand Hotel Rin v Bukurešti, kde se soutěže odehrávaly, včetně ubytování, stravování, obrovského hracího sálu a všeho co k soutěži patří – byl sice dostatečně reprezentačním místem pro všechny jmenované oblasti, ale měl jednu obrovskou nevýhodu. Nebyla totiž možnost, kam se projít – před hotelem byla jen hlučná autostráda a řada stavenišť, žádná zeleň a už vůbec ne místo k posezení nad kávou či něčím jiným, centrum města někde v nedohlednu. Tohle není žádná kritika pořadatelů – ti dělali to nejlepší co mohli na skutečně vysoké úrovni – šachisté mne ale asi pochopí…
V letadle Praha -Bukurešt jsem se potkal s Pepou Juřkem a paní Horáčkovou, v průběhu turnaje jsme vytvořili dobrou partu pro povídání o všem možném. Byli jsme jediní reprezentanti ČR pro všechny soutěže. Pepa hrál ve stejné kategorii jako já (tedy mužské +65 let), paní Horáčková si přijela sympaticky zahrát rovněž v otevřené konkurenci s muži. Mez.mistr Pepa Juřek je určitě velice solidní šachista s dobrými teoretickými znalostmi a obrovskými zkušenostmi z trenérské praxe. V soutěži hrál poprvé a byl moc zvědav na její průběh. Hned ve druhém kole ho však potkala šachová tragedie: již v jednoduše vyhrané věžovce si neuvědomil, že jeho král je v šachu a táhl věží… Místo výhry tak
přišla hodně krutá prohra, ze které se do konce turnaje pořádně již nevzpamatoval, viditelná nejistota provázela jinak jeho kvalitní hru až do konce turnaje …
V Bukurešti jsem obhajoval titul mistra světa z minulého roku na Bledu. Hůře si však start nešlo představit: prohrávám hned v 1.kole (v průběhu posledních 4 let jsem ztratil bod v této soutěži teprve podruhé -naposledy před několika lety v Itálii v předposledním utkání). Navíc ke vleklejším zdravotním problémům přibývají i ty psychické, které po takovéhle „ráně“ nelze odehnat. Co s tím? Nezbývalo nic jiného než bojovat! Tahle ztráta se však při „Švýcaru“ s pomocným Buchholzem nedá asi úplně zacelit. Nicméně v dalších kolech se mi začalo přece jenom dařit a po serii výher jsem se „dotáhl“ po 9.kole se 7 body až na samotnou turnajovou špici. Po remíze s černými figurami se Svěšnikovem jsem měl v posledním kole ještě šanci se dostat alespoň na dělené 1.místo. Jenom jsem však remizoval a celkových 8 bodů z 11 kol stačilo jen na umístění v první desítce. Po řadě medailí v posledních letech skromnější umístění, ale vzhledem ke katastrofě v úvodu ještě to ujde. Tentokráte to však nebyla žádná procházka růžovým sadem, ale hodně tvrdá „fuška“… Nakonec zlato získal Rafael Vaganjan, stříbro Vaisser a bronz Balašov, všichni s 8,5 body.
Na závěr bych rád poděkoval panu Mgr. Ladislavu Zárubovi ze Šachového svazu ČR a Michalovi Konopkovi za pomoc při přípravě a řešení všech administrativních záležitostí, spojených s účastí a dopravou .
Vlastimil Jansa
P.S. Omlouvám se, úplně jsem zapomněl na Milana Babulu. Milan Babula patřil s jeho ženou (někdejší špičková korespondenční šachistka), která jej doprovázela, k neoddělitelným příjemným členům naší výpravy. Samozřejmě, že hrál ve stejné kategorii (M+65) a každý večer nás vždy vtipně informoval o svých zážitcích ze sehraných partií.
