Šachový svaz České republiky Kapitáni našich týmů hodnotí olympiádu v Chennai
44. šachová olympiáda Chennai 2022 – hodnocení ženského týmu
Tato světová prestižní akce se uskutečnila ve dnech 28. července – 9. srpna 2022. Po jarním odejmutí pořadatelství Rusku se do rychlokonkurzu přihlásili pouze agilní indičtí organizátoři, kteří během pouhých 4 měsíců příprav zvládli uspořádat tuto mamutí akci velmi dobře a se ctí. Nezbytná podpora z těch nejvyšších míst (premiér Indie, premiér indického státu Tamil Nadu, indická šachová legenda Anand apod.) plus obrovské množství dobrovolníků a široký zájem indických fanoušků udělaly z olympiády nevšední podívanou. Jediné problémy se vyskytly v počáteční mírně chaotické organizaci dopravy účastníků z dějiště konání do hotelů, zdravotní rizika kromě subtropického klimatu a pikantní indické stravy přinášela trochu překvapivě i všudypřítomná chladná klimatizace a neustálé přechody mezi horkem a zimou. Malou kaňkou byly výkony některých indických rozhodčích, jejich neznalost základních pravidel a rušení hráčů během partie stojí za samostatnou kapitolu. Celkově mám ale z akce velmi dobrý pocit a jsem rád, že jsem se tohoto šachového svátku mohl přímo zúčastnit.
Český tým tvořily reprezentantky Julia Movsesian, Joanna Worek, Karolína Pilsová, Kristýna Petrová a Anna Marie Koubová. Náš tým byl nasazen jako číslo 23, cílem bylo skončit do 25. místa. Dílčí plán spočíval v udržení prvních dvou šachovnic a v přidávání mírných plusů na zadních deskách.
První dvě kola jsme odehráli ve „druhé“ hrací budově, méně komfortnější a oproti hracímu sálu č. 1, vyhrazeném pro zápasy 1-27 v otevřené sekci a 1-20 v ženské sekci, asi i více vychlazené. Cílem úvodních kol proto bylo vyhrát a už se do této budovy nevracet. Nejprve přišla na řadu Andorra – bezpečně vítězí Julia, Anička a Karolína, nerozehraná Joanna jen remizuje – vítězíme 3,5:0,5. Další den nás čeká Alžírsko s rodinným klanem Nassrů – kromě dvou hráček je nositelem tohoto jména i alžírský kapitán. Julia vítězí přímým útokem, Anička, Kristýna i Karolína pouze remizují, ale hlavní je zápasová výhra 2,5:1,5.
Přesunujeme se (natrvalo!) do hlavní budovy a ve třetím kole jde do tuhého – třetí nasazená Gruzie a pozdější stříbrné medailistky. Pěkně hraje Julia, soupeřku Dzagnidze si nepouští k tělu a v mírně lepší pozici souhlasí s trojím opakováním pozice ještě před 30. tahem. (Mexický rozhodčí není schopen tento oříšek rozlousknout, volá sektorovou rozhodčí, která nic nevyřeší, pouze polohlasně ruší ostatní hráčky, problém zdolává až její nadřízený a posvěcuje remízu.) Joanně se partie bohužel vymkla už v zahájení, Batsiashvili jí žádné šance nedává. Karolína drží Meliu na uzdě a v koncovce remizuje. Vše má v rukou Anička, která zvučnou soupeřku Arabidze tlačí a přehrává, přechází do lepší věžovky, v ní bohužel nevyužívá všechny šance a dovoluje soupeřce remizovat. Prohráváme se ctí 1,5:2,5.
V zápase s Kanadou jsme opět favority. Joanna se dostává naplno do hry a černými nedává soupeřce šanci. Anička rozstřeluje soupeřčin kryt. Stále zdravotně indisponované Kristýně se nedaří, ve snaze hrát na výhru se dostává do potíží a postupně prohrává. Karolína drží poziční plus, v zájmu týmu ale neriskuje a přidává půlbod – vítězíme 2,5:1,5.
Ani Finsko by nám papírově nemělo vzdorovat, což potvrzujeme jasnou výhrou 3,5:0,5. Útočnou kombinací vítězí Julia, Aniččini pěšci rozšlapávají pasivní soupeřku, Kristýna snadno vítězí se dvěma pěšci navíc, Joanna korektně remizuje.
Šesté kolo je poslední před volným dnem – čeká nás nepříjemný a silný tým Indie 2. („Bonusem“ je utkání zrovna na osmém stole – tam je neustálý hluk a pohyb hráčů u východu ze sálu docela citelný. Až později se ukázalo, že je stůl č. 8 i „remízový“.) Místní fanoušci své krajanky podporují a jsou natlačeni těsně u našeho zápasu. Mač je podle očekávání vyrovnaný a napínavý. Julia drží Vantiku na uzdě a bezpečně remizuje. Karolína hraje moc pěkně, drží Gomes pod krkem a chybuje až těsně před studiovou vítěznou kombinací – škoda, zde byla k mání víc než remíza. Joanna hraje korektně s Padmini a remizuje. Nejdelší je partie Kristýny s mladou indickou hvězdou Divyou, výhoda se přelévá ze strany na stranu, vše končí smírem po vyčerpání všech možností. Korektní výsledek 2:2 a cenná remíza s budoucím osmým týmem celkového pořadí.
Volný den trávíme jak aktivním odpočinkem (moře, bazén, sport), tak odpoledním výletem do Chennai, kde vidíme nefalšovaný indický život z blízka a bez příkras.
Sedmé kolo přináší dalšího silného soupeře v podobě Španělek se třemi tituly mužského IM. Kristýně se nedaří dostat soupeřku pod tlak a remizuje. Karolína drží pevnou obranu, Garcia však přepíná strunu a ocitá se v dámské koncovce bez pěšce. Naše hráčka však bojuje i s únavou a slibnou partii dotahuje jen k remíze. Joanna předvádí jeden z nejlepších výkonů a ve velmi zajímavé partii postupně přehrává Matnadze. Julia s Vegou nejprve získává pěšce, kterého ale vrací zpět a ocitá se v mírně horší koncovce. Bohužel pro nás je technika soupeřky velmi slušná a zachraňuje Španělkám celkový smír 2:2 – osmý stůl je přece remízový. Další cenný bod proti zvučnému týmu.
Dalším soupeřem je zvučný a ambiciózní celek USA, kterému se v soutěži zatím nedařilo. Hraje se opět na osmičce, náš tým je tu jako doma. Julia k ničemu nepouští Tokhirjonovu a možná v mírně lepší pozici se spokojuje s opakováním tahů. Joanna hraje další velmi dobrou partii proti americké legendě Krush, která je nakonec ráda za nabídku remízy. Kristýna se snaží mladičkou Yin otupit a překvapit ruskou hrou, remíza je v mírně horší koncovce na dosah ruky, ale technika Yin je bohužel velmi dobrá. Anička předvádí fantastickou nebojácnou hru a od začátku partie zle zatápí zvučné soupeřce Zatonskih. Získává jednoho i druhého pěšce, věžovka se ocitá na hranici výhry, nakonec rozhoduje poslední chyba soupeřky a klíčové ovládnutí čtvrté řady. Osmička je prostě remízová – 2:2! Američanky v posledních 3 kolech již neztratily ani bod a skončily čtvrté.
Deváté kolo je kritické, čelíme nepříjemnému celku z ostrova svobody – Kubě. Na naše přední hráčky doléhá únava, v tomto mači vynecháváme Julii. Joanně se partie vůbec nepovedla a brzy musí po chybách kapitulovat, příští kolo bude pauzírovat právě ona. Anička hraje proti ohnivé útočnici, po zahájení stála slibně, ale nevyužila svých šancí – což soupeřka nemilosrdně trestá. Skóre snižuje ve velkém stylu hrající Karolína, která svou sokyni doslova smete a umlátí jejího krále zaživa. Kristýna se bohužel stále trochu trápí, výhoda bílých kamenů je ta tam, víc než remízu zde čekat nemůžeme – prohráváme 1,5:2,5 a klesáme na 35. místo.
Blíží se rozhodující bitvy a je potřeba zabrat. Užíváme si mírného komfortu v podobě vyššího nasazení – čeká nás ale nebezpečná Brazílie. Favoritkou je pouze Anička, jinak se bude jednat o velmi vyrovnaný zápas. Julia získává slušnou výhodu, převádí hru do koncovky s pěšcem navíc, bohužel vše uspěchává a partie záhy spěje do remízy. Další souboje trvají dlouho. Karolína soupeřku přelstila v oboustranné časovce, získává figuru a další cenný bod je na cestě. Kristýna se drží ze všech sil, vylézá z obranné ulity a pokukuje po soupeřčině králi, ta se ale zachraňuje různobarevnými střelci. Anička drží prapor vysoko, obrala sokyni o pěšce, jeho uplatnění však narazilo na technická úskalí a partie bohužel končí remízou. I tak vítězíme 2,5:1,5 a z průběžného 25. místa směle hledíme vstříc zítřku – poslednímu kolu.
Los je k nám relativně příznivý – Švédky nemusejí být nepřekonatelnou překážkou. Své si ovšem musí vytrpět Julia – se zdravotní indispozicí čelit rozjeté legendě Pie Cramling není procházka růžovou zahradou. Švédská legenda hraje ve stylu svého krajana Ulfa Anderssona a pomaličku Julii utahuje. Prohráváme 0:1 a víme, že další zaváhání si už dovolit nemůžeme. Brzy vyrovnává Anička, která exceluje i takticky a dílo završuje studiovým útokem dámy a jezdce. Joanna drží od zahájení malé plus, houževnatou obranu soupeřky prolamuje až v její druhé časovce a zaslouženě vítězí. Karolína bojuje se silnou únavou a ocitá se na hranici prohry – koncovka bez tří pěšců nevypadá vůbec dobře. Ale obranné možnosti Karolíny jsou nevyčerpatelné, zatímco streamerka Anna Cramling je s technikou koncovek trochu na štíru. Postupně Karolína umazává ztráty a v již vyrovnané věžovce dává ještě soupeřce šanci k dalšímu pokažení. Tápání mladé Švédky je cítit z každého tahu, Karolína získává stále více navrch a závěr se proměňuje v exhibici – vítězíme 3:1 a obsazujeme skvělé 16. místo!
Na předních stolech se bojovalo „na krev“, o medaile se přetahovalo několik celků až do posledního kola. Nejcennější kov vydolovaly Ukrajinky před stříbrnou Gruzií (obě 18 bodů), bronz i po závěrečné prohře s USA získala domácí Indie právě před skvěle finišujícími Američankami a Kazachstánem (všechny 17 bodů). Za zmínku stojí i 14. místo výborně hrajících Slovenek (16 bodů).
Naše 16. místo s 15 body je druhým nejlepším ženským olympijským umístěním z poslední doby (hned po 10. místě v Turíně 2006). Výsledek je zasloužený – Češky se utkaly se 6 papírově slabšími družstvy a 5 silnějšími. Všechny horší celky byly poraženy, proti těm lepším jsme uhráli 3 cenné remízy (Indie 2, Španělsko, USA) a 2 těsné prohry (Gruzie, Kuba). Žádný zápas nebyl předem ztracený, české ženy bojovaly ze všech sil. V náročné olympijské soutěži je rozhodující dobrý finiš, který se našim ženám díky výhrám v 10. a 11. kole podařil na výbornou.
První šachovnici hájila Julia Movsesian a obstála velmi dobře – uhrála 5 bodů z 9 partií. Při pohledu na bodový zisk téměř všech jejích soupeřek (kromě alžírské hráčky se pohyboval mezi 6 až 9,5 body!) lze říct, že Julia odehrála velmi těžký turnaj. Začátek měla výborný (4 z 5), pak se umocňovala únava náročné soutěže. Vzhledem ke zdravotním potížím nezbývá než smeknout.
Joanna Worek sehrála také těžký turnaj. V úvodu se déle rozehrávala, občas jí nějaká partie nevyšla, ale v rozhodujících zápasech přidala důležité výhry (Matnadze, Agrest). Její bodový přínos (5 z 9) byl pro družstvo velmi cenný.
Karolína Pilsová se v úvodu soutěže déle oťukávala, což vedlo i k několika promarněným šancím (Gomes, Garcia). Jí samotné to bylo líto a doufala, že týmu prospěje alespoň ve finiši. I přes rostoucí únavu a nepřízeň barev (3x černé v závěrečných kolech) se Karolína rozehrála k parádnímu výkonu a stala se pravým černým zabijákem. Výsledek 6,5 bodů z 9 (bez prohry) je skvělý.
Zatímco na loňském ME v Čateži hrála Kristýna Petrová výborně a stala se naší nejlepší hráčkou, na letošní olympiádě jí to bohužel nevyšlo. Velký podíl na tom má i silné nachlazení, s nímž Kristýna statečně bojovala po většinu turnaje. Začátek turnaje se jí nevydařil, což nikomu energii nepřidá. Bojovala statečně a stala se důležitým článkem družstva i kvůli tomu, že ve druhé polovině soutěže umožnila vystřídat ještě unavenějším kolegyním. Přes všechny tyto faktory a slabší formu Kristýna uhrála 3,5 bodů z 8 partií.
Anička Koubová při své olympijské premiéře prokázala slušný šachový um a dobrou psychickou odolnost. Svou šanci chytla za pačesy a stala se černým koněm našeho družstva. Slabší soupeřky většinou porážela rozdílem třídy, zle zatápěla i velkým papírovým favoritkám z USA, Gruzie a Kuby. Výsledek 6,5 bodů z 9 je výborný a celkový dojem velmi pozitivní.
Všem hráčkám děkuji za skvělou reprezentaci ČR – českým šachovým fanouškům připravily ty nejlepší zážitky.
Závěrem také děkuji Lence Kůsové – vedoucí naší výpravy, která během akce vytvářela velmi dobrou atmosféru a svým humorem a neutuchající aktivitou přinášela do týmu pozitivní emoce.
V Brně dne 11.8.2022
Tomáš Polák
Kapitán ženské reprezentace
Olympiáda v Indii pohledem kapitána mužské reprezentace Pavla Šimáčka
44. šachová Olympiáda se konala mezi 27. červencem a 10. srpnem 2022 v indickém městě Čennaí, dříve známém jako Madrás.
Na místo (i zpět) jsem se dostali dvěma lety s přesedáním v Dubaji, čistého času kolem 10 hodin v letadle. Časový posun byl +3,5 hodiny.
Slavnostní zahájení a ukončení proběhlo přímo v centru, na Jawaharlal Nehru Indoor stadiónu, samotné šachové boje v komplexu hotelu Four Points by Sheraton u města Mahabalipuram, vzdáleném asi 50 km na jih. Naše výprava byla ubytovaná v pětihvězdičkovém hotelu Taj Fisherman’s Cove, který byl zhruba uprostřed těchto dvou míst. Na partie jsme tak jezdili autobusy zhruba 30 minut, kvůli kontrolám a množství lidí jsme vyjížděli z hotelu vždy 75 až 60 minut před začátkem partií.
Na stejném hotelu jako my bylo ubytováno několik dalších výprav, mj. Nizozemí, Mongolsko, Slovensko, Španělsko, Chorvaté a další. Pokoje byly prostorné, klimatizované, na každém pokoji bylo mj. denně doplňováno ovoce a balená voda v dostatečném množství. Hlídaný prostor hotelu připomínal park s různými druhu flory i fauny. Součástí rezortu byla i pěkná písčitá pláž, do moře se dalo pod dohledem vejít. Kuchyň vařila na snídani, oběd i večeři širokou plejádu jídel, nejen příznivci indické kuchyně si přišli na své. K dispozici byla i posilovna, místnost na jógu, stolní tenis a další možnosti. A jako důležitá tečka plně funkční internet. Za mě velice přívětivé místo. Snad jen komárů mohlo být méně.
Nejtěžší záležitostí pro všechny hráče v Indii byly rozdíly ve venkovní teplotě, cca 35°C ve dne a 25°C v noci a v klimatizovaných místnostech, odhadem 17°C. Mnoho z nás se potýkalo s příznaky nachlazení.
S odjezdem do Indie byla spousta administrativy. Vyřídit víza nebylo vůbec snadné. K tomu nečekaná ztráta pasu jednoho z hráčů, různá covidová prohlášení… Zde bych chtěl poděkovat vedoucí výpravy paní Lence Kůsové, předsedovi ŠSČR Martinovi Petrovi i sekretariátu, jmenovitě paní Venuši Souralové, za významnou pomoc.
Necelých 14 dní před odletem se pak změnila povinnost všech účastníků podstoupit PCR testy pár hodin před odletem (při příletu nesměly být testy starší 72 hodin) jen na ty, co nebyli třikrát očkováni. Bohužel touto „ruskou ruletou“, u které se výsledek nedá předem odhadnout, neprošel Vlastimil Babula. Paradoxem je, že právě on, protože poslední tři dny před absolvováním testu zůstával cíleně doma, aby se „náhodou“ něco nestalo. I opakovaný test prokázal „hraniční“ hodnoty, bohužel z té špatné strany hranice. Subjektivně se přitom cítil zcela fit. Automaticky tak musel v ČR nastoupit sedmidenní karanténu.
V této situaci byly dvě varianty, co dál. Ta první, kterou jsem bral původně jako hlavní, byla, že jako náhradník budu napsán já a odehraju minimální množství partií a naše základní čtyřka bude hrát prakticky bez střídání. Ta druhá byla oslovit vhodného náhradníka. Už dlouho před akcí jsem o této možnosti mluvil s Jiřím Štočkem, který mi řekl, že náhradníkem být nechce. Logicky má další volba padla na Vojtěcha Zwardoně, o kterém jsem přemýšlel mj. v souvislosti s jeho výborným výkonem v prvních 7 kolech na Mistrovství ČR. Po zjištění, že Vojtěch Zwardoń by mohl do Indie dorazit, jsem volil druhou možnost, protože mi připadala pro tým lepší. Zde bych chtěl Vojtěchovi poděkovat za odhodlání i za bleskové vyřízení všech nutných formalit, protože dorazil za námi jen s dvoudenním zpožděním, v což jsem původně ani nedoufal.
Dodám jen, že s podobným problémem se na turnaji evidentně potýkalo vícero týmů, například Maďarsko nebo Polsko.
A nyní konečně k samotnému turnaji:
Na technickém mítinku, který byl online, jsem se dozvěděl o novince k 1. 7. 2022 v pravidlech FIDE, konkrétně bodu C 3.2.5, a to že „The Captain is not entitled to advise the players of his team to make or accept an offer of a draw…“ Osobně tuto novinku shledávám špatnou.
První dvě kola byla naše sestava jasná a bylo i jasné, že budeme v obou zápasech nasazení. Hrálo se i nasazovalo podle zápasových bodů.
V prvním kole bylo naším soupeřem Portoriko, které nemělo být a ani nebylo problémem, jen Peter Michalík se nedostal v pořádku přes zahájení a musel partii zachraňovat. Štěstí měl i Zbyněk Hráček, který ve vyhrané pozici udělal hrubku, ale odevzdaný soupeř ji nevyužil.
Ve druhém kole jsme hráli s nevyzpytatelným Lotyšskem, výsledkem byla suverénní a zasloužená výhra 4:0.
Ve třetím kole proti Kanadě jsem vystřídal Davida Navaru. Na všech šachovnicích jsme byli elovými favority. Na prvních dvou šachovnicích jsme získali malou výhodu, kterou však soupeři neutralizovali. Na čtvrté šachovnici se premiéra moc nepovedla Vojtěchovi Zwardońovi, ze zahájení získal nepříjemnou pozici, kterou neudržel. Naděje jsem tak upíral ke třetí šachovnici, na které získal Peter Michalík rozhodující převahu, kterou však nedotáhnul do konce. Škoda i tahu 50.e4, je otázkou, zda by soupeř na půlminutě objevil studiovou remízu po 50.h6.
Ve čtvrtém kole byla naším soupeřem Severní Makedonie. Rozhodnul jsem se vystřídat Vana Nguyena. David Navara získal černými pěšce, jeho soupeř vybudoval „skoropevnost“, kterou se Davidovi nepodařilo během partie prolomit. Metodicky umačkal svého soupeře Zbyněk Hráček. Divoké partie se hrály na třetí a čtvrté desce. Vojtěch Zwardoń v ostré pozici pobral, co mohl, všechny hrozby odrazil a zvítězil. Peter Michalík přežil dvakrát klinickou smrt a v časové tísni nakonec taky slavil. Výsledkem bylo vysoké (a nelehké) vítězství 3,5:0,5.
V pátém kole proti Mongolsku jsem nechal pauzovat Zbyňka Hráčka. Zápas poznamenala hrubá chyba soupeře na 2. šachovnici, po které bylo jasné, že Van Nguyen zvítězí. Pěkně zvítězil černými i Vojtěch Zwardoń. Peter Michalík se v lepší pozici zamotal, ale remízu udržel. Elegantně zakončil velice pěknou partii David Navara. Další vysoké vítězství.
Večer po pátém kole se necítil dobře David Navara (horečka) ani Vojtěch Zwardoń, ráno však už byli připraveni hrát, tak jsem nechal pro zápas s Kazachstánem „na lavičce“ Petera Michalíka. Ze zahájení nevyšel dobře Vojtěch Zwardoń a ztratil pěšce. Bojoval, ale svou šanci partii udržet, kterou mu soupeř nabídnul, nevyužil. Klíčovým momentem zápasu pak byla oboustranná časová tíseň na třetí šachovnici, ve které se nakonec radoval kazašský hráč. David Navara na první šachovnici byl neutralizován, a tak závěrečná výhra Vana Nguyena, kde vyhrál remízovou věžovku, nic nezměnila na naší prohře 1,5:2,5.
Volný den strávil každý podle svého vlastního uvážení.
V sedmém kole nám los přiřadil Indonésii. Peter Michalík ze zahájení pohodlně vyrovnal a partie posléze skončila remízou. Zbyněk Hráček předvedl svou typickou nátlakovou hru, korunovanou úplnou paralýzou soupeře. Van získal nadějnou pozici, ale v rozhodující okamžik propásnul svou příležitost a další mu už soupeř neposkytnul – remíza. Za stavu 2:1 pro nás David Navara v mírně lepší pozici zkoušel svého soupeře, a nakonec byl úspěšný. Celkově tedy 3:1 pro nás.
V osmém kole jsem chtěl původně vystřídat Davida Navaru, protože v předchozích dnech nebyl úplně fit. Ráno však David působil čile, tak jsem nechal hrát první čtyřku. Se Slovinskem jsme byli jasnými elovými favority, bohužel pro nás tentokrát nikdo nedokázal zvítězit. Ve všech čtyřech partiích jsme měli mírnou převahu, na druhé šachovnici pak na některých místech přímo rozhodující. Bohužel tato remíza 2:2 byla v tomto momentě turnaje výraznou ztrátou, neboť nás dohnalo několik výše nasazených týmů. Případná výhra nás mohla katapultovat hodně vysoko, proto mě osobně tato ztráta mrzí ze všech nejvíc.
V devátém kole byla naším soupeřem reprezentace Chile. Na třetí šachovnici získal Zbyněk Hráček bílými rychle velkou časovou převahu a sympatickou pozici, soupeř pak ale hrál přesně a výsledkem byla remíza. Velký dojem na mě udělala výhra Davida Navary zakončená přesně propočítanou kombinací. Divokou, místy nekorektní partii sehrál Vojtěch Zwardoń. Pozice byla velice nepřehledná a bez pomoci počítače nebylo úplně zjevné, kdo vlastně hraje na výhru. Bílý si v komplikované pozici nechal příliš málo času a náš reprezentant jej za to ztrestal. Na konečných 3,5:0,5 upravil výsledek Van Nguyen, který se nebál zariskovat, svého staršího soupeře přepočítal a svou výhodu precizně uplatnil. Nečekaně vysoká výhra 3,5:0,5.
V desátém kole nás čekal první (a poslední) papírově silnější soupeř, čtvrté nasazené Španělsko. Protože poslední dvě kola se hrála v rychlém sledu, chtěl jsem využít střídání. Zbyněk Hráček sám projevil zájem střídat a mně to přišlo logické, protože jsem měl dojem, že v posledních partiích trochu vadnul. Zápas nám celkově nevyšel. Van Nguyen získal „neuplatnitelného“ pěšce a soupeř byl pozorný. Peter Michalík postupně vyrovnal a následně i remizoval. Za stavu 1:1 nám však zbyly dvě připrohrané pozice. David Navara skvělým obranným výkonem svou partii zachránil, Vojtěchu Zwardońovi se podobný zázrak nepovedl, proto prohra 1,5:2,5.
Do posledního kola byl los dost krutý, derby se Slovenskem. Papírově jsme sice byli lepší na všech čtyřech šachovnicích, ovšem vzájemná dobrá znalost soupeře dělala zápas zcela otevřeným. Průběh zápasu to pak jen potvrdil. Zhruba po třech hodinách hry měl na první šachovnici možnost opakovat tahy David Navara. Po vlastním zvážení možností na zbývajících třech šachovnicích se rozhodl v časové tísni zariskovat, ale risk se tentokrát nepodařil a prohrál. Na druhé šachovnici měl Van Nguyen mírnou výhodu, jeho soupeř však aktivní protihrou udržel remízu. Na třetí šachovnici stál Zbyněk Hráček o něco hůře, po časové kontrole se vyjasnilo, že partie také skončí remízou. Na čtvrté šachovnici stál Peter Michalík nepatrně lépe, jeho soupeř v časové tísni zaváhal a Peter zaznamenal důležitou výhru, kterou vyrovnal na 2:2.
Celkově jsme získali 14 zápasových bodů a obsadili dělené 25. a 42. místo. Ve své skupině jsme měli, zcela zaslouženě, nejlepší pomocné hodnocení. Mimochodem klasické partiové skóre jsme měli třetí až čtvrté ze všech týmů na Olympiádě. Pokud bychom v posledním kole vyhráli 2,5:1,5, skončili bychom 11.-25., na pomocné hodnocení 13., pokud bychom v posledním kole prohráli 1,5.2,5, skončili bychom 42.-58. (42.) Zde je vidět důležitost výsledku v posledních kolech. Většinu turnaje jsme se pohybovali ve druhé desítce, proto považuju 25. místo po turnajovém průběhu za mírné zklamání. Před turnajem jsem výsledek okolo našeho nasazení (18.) očekával.
Z pohledu výsledku jednotlivých hráčů lze říct, že všichni odehráli výkon na svůj rating, respektive Van byl bodově na +1, Vojtěch na -1. Celkově všech 5 hráčů do ela ztratilo 1,5 bodu čili jsme odehráli předpokládaný výkon.
Z přiložené statistiky lze vyčíst, že jsme hráli s dvěma týmy před námi (Španělsko a Kazachstán), zbývajících 9 skončilo za námi. Možná jsme neměli tolik „známých“ soupeřů, na druhou stranu vysoké výhry s Mongolskem či s Chile nejsou samozřejmostí.
Dále jsem pro prvních 59 týmů celkového pořadí spočítal vážený průměr věku a ratingu. (Pro zjednodušení jsem počítal jen s ročníkem a aktuálním červencovým elem.) Z dat vyvozuji, že mnoho mladých hráčů nyní během dvouleté pandemie nemělo možnost získávat rating a ve skutečnosti hrají již teď na víc. Viz 1., 3., 6. a 10. tým pořadí.
Náš tým je z této 59 členné skupiny 45. nejstarší a měl 20. nejvyšší rating. Co z toho plyne, ponechám na zvážení čtenáře.
Když se na vše podívám dnes, s odstupem několika dní, musím konstatovat, že náš výsledek je adekvátní. Bylo by pěkné, kdybychom mohli trvale konkurovat těm nejsilnějším týmům, obávám se však, že v současné chvíli můžeme jen příležitostně překvapit.
Já jako kapitán jsem udělal několik rozhodnutí, vesměs o sestavě. Mohl jsem se v některých okamžicích rozhodnout jinak, ale nemůžu říct, jestli jsem udělal dobře nebo špatně. Můžu jen říct, že všechna má rozhodnutí mi i zpětně připadají logická. Je otázkou, zda by jiný kapitán reagoval jinak. Stále zpětně analyzuji, zda jsem svému týmu dostatečně pomohl.
Všem hráčům děkuji za profesionální výkon, nikdo nezklamal, bohužel ani nepřekvapil. Ještě bych chtěl poděkovat vedoucí výpravy, paní Lence Kůsové, za výborné mediální pokrytí i za pozitivní podporu celého týmu během akce, včetně zajištění všech nutných/nudných formalit. A samozřejmě děkuji všem fanouškům nejen v ČR za povzbuzující reakce.
Pavel Šimáček, 17. srpna 2022
